Paranormal

Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, český přepis: Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu“, jak praví žurnalistické klišé: ve starověku se jím označovaly „ústřední státy“, tedy státy seskupené v Centrální planině, které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury) je geografická oblast a historické území v Asii. Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to, šlo-li o etnicky čínské dynastie, nebo nikoli. (více ZDE)

Mytologie

Čínská mytologie je soubor čínských bájí, pověstí a kulturní historie, předávaných ústní nebo písemnou tradicí. Zahrnuje mýty o založení čínské kultury a čínského státu, popisuje přírodní katastrofy a skutky bohů a hrdinů. Podobně jako u jiných mytologií, i zde lidé v minulosti věřili, že alespoň část těchto příběhů byl skutečný zápis jejich historie. Některá témata mají i více převyprávěných verzí.

Stvoření světa

Existuje šest verzí popisující stvoření světa. V první vystupuje bohyně Nü Kua, která pomocí svých sedmdesáti proměn dala tvar všemu. Jiné dvě verze líčí stvoření světa vzájemným působením sil Jin a Jang. Ve čtvrté verzi se popisuje příběh o bohovi Čuan Sü, který poroučí svým dvěma vnukům Čchungovi a Liovi, aby navždy nesli nebesa a stlačovali zemi, čím je od sebe rozdělují. Další verzi nalezneme v knize Čuang, kterou napsal někdy ve 4. století př. n. l. filozof Čuang Ce. Vystupuje zde bůh Chun-tun, který svou smrtí dá vzniknout vesmíru. Poslední mýtus vypráví o obrovi Pchan Kuovi, polobohovi s lidskou podobou. Pchan Ku umírá a různé části jeho těla se přeměňují na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na jeho těle se staly lidé, aj. Jiná varianta příběhu spojuje mýtus o Pchan Kuovi a Jin a Jang.

Stvoření lidstva

V mýtech o vzniku lidí se opět vyskytuje obr Pchan Ku a Jin a Jang. Objevuje se zde i bohyně Nü Kua, která lidi vytvořila pomocí hrnčířského kruhu z žlutého jílu. Když již nemohla dál tvořit, namáčela provázek v bahně a vystřikující kapky se měnili v lidi. Zatímco lidé ze žlutého jílu tvořili vyšší bohatou a šlechtickou část společnosti, lidé z bahna tvořili chudé z nižších vrstev.

Bohové

• Tři čistí (三清), taoistická trojice:
  • Yuanshi Tianzun (元始天尊)
  • Lingbao Tianzun (靈寶天尊)
  • Daode Tianzun (道德天尊)

• Čtyři císaři (四御), nebeští králové taoismu:
  • Jü-chuang (Ju Huang, Nefritový císař)
  • Beiji Dadi
  • Tianhuang Dadi
  • Císařovna Země

• Osm nesmrtelných (八仙):
  • He Xiangu (何仙姑)
  • Cao Guojiu (曹國舅)
  • Tie Guaili (鐵拐李)
  • Lan Caihe (藍采和)
  • Lu Dongbin (呂洞賓)
  • Han Xiangzi (韓湘子)
  • Zhang Guolao (張果老)
  • Han Zhongli (漢鍾離)

• Božstva odkazující na Buddhu:
  • Guan Yin (觀音) (觀音菩薩, také Kuan Yin)
  • Hotei - smějící se Buddha
  • Dizang (地藏菩薩/地藏王, Ksitigarbha) - vládce deseti pekel
  • Čtyři nebeští králové (四大天王) - čtyři buddhišští ochranní bohové
  • Gautama Buddha (釋迦牟尼)
• Erlang Shen (二郎神)
• Lei Gong (雷公) - bůh hromů a bouří
• Nezha (哪吒)
• Guan Yu (關聖帝君) - bůh bratrství a války
• Zhao Gongming (趙公明)
• Bi Gan (比干)
• Bi Fang
• Kui Xing (魁星)
• Sun Wukong (孫悟空)
• Daoji (道濟)
• Matsu (媽祖)
• Zao Jun (灶君)
• Tu Di Gong (土地公)
• Town god (城隍)
• Zhong Kui (鍾馗)
• Lung Mo (龍母)
• Hung Shing (洪聖)
• Tam Kung
• Wong Tai Sin (黃大仙)
• Meng Po (孟婆)
• Tři vznešení a pět císařů (三皇五帝) - soubor bájných vládců
• Zhu Rong (祝融)
• Gong Gong (共工)
• Chi You (蚩尤)
• Da Yu (大禹)
• Kua Fu (夸父追日)
• Cangjie (倉頡)
• Hou Yi (后羿)
• Čchang E (嫦娥)
• Qi Xi (牛郎織女)
• Han Ba (旱魃)
• Wenchang Wang (文昌王)
• Gao Yao (皋陶)
• Tu Er Shen (兔兒神)
• Wu Gang (吳剛)

Mystické bytosti

• Bashe (巴蛇) - had proslulý polykáním slonů

• Ptáci:
  • Fenghuang - čínský fénix
  • Jian (鶼) - bájný pták, údajně jen s jedním okem a jedním křídlem: 鶼鶼 pár těchto ptáků je závislý jeden na druhém, jsou nerozlučitelní, představují ženu a muže
  • Jiguang (吉光)
  • Jingwei (精衛) - bájný pták, který se snaží naplnit oceán větvičkami a kamínky
  • Jiufeng - devítihlavý pták užívaný pro strašení dětí
  • Peng (鵬) - bájný pták ohromné velikosti s neskutečnou sílou létat
  • Qing Niao (青鳥) - bájný pták, posel Xi Wangmua
  • Sanzuniao (三足鳥) - trojnohá vrána
  • Shang-Yang (Žluna zelená)
  • Su Shuang (鷫鵊) - bájný pták, také někdy popisován jako vodní pták, podobně jako jestřáb.
  • Zhen (鴆) - zhoubný pták
  • Zhu - špatné znamení

• Čínští draci:
  • Yinglong - mocný služebník Huang Dia
  • Dračí král
  • Fucanglong - drak bohatství
  • Shenlong - drak deště
  • Dilong - drak země
  • Tianlong - nebeský drak
  • Chi - bezrohý drak nebo horský démon
  • Jiaolong - drak potop a moře

• Čínští "jednorožci":
  • Qilin
  • Xiezhi (獬豸)
  • Bai Ze (白澤)
  • Xiniu (犀牛)

• Čtyři symboly (四象):
  • Qīng Lóng - azurový drak z východu
  • Xuán Wǔ - černá želva ze severu
  • Bái Hǔ - bílý tygr ze západu
  • Zhū Què - rumělkový pták z jihu

• Čtyři démoni (四凶):
  • Hundun (渾敦) - zmatek
  • Taotie (饕餮) - obžerství
  • Taowu (梼杌) - neznalost
  • Qiongqi (窮奇) - nevyzpytatelnost

• Longma (龍馬) - "dračí kůň", podobný Qilinu.
• Kui (夔) - jednonohý horský drak nebo démon
• Kun (někdy také Peng - 鯤) - bájná obrovská ryba
• Jiang Shi
• Luduan
• Yaoguai — démoni
• Huli jing — liščí duchové
• Nian
• Pixiu (貔貅)
• Rui Shi (瑞獅)
• Xiao (魈) - bájný horský duch nebo démon
• Xing Tian (刑天 "potrestaný" nebo "ten, kdo byl potrestán nebem") - bezhlavý obr
• Chinese Monkey - zlí duchové
• Yifan Zhang - kočičí bohyně
• Zhayu (詐窳)
• Iphot - bytost ze světla, která přináší světlo do světa

Existují i další jiné bytosti.

Jin a Jang

Koncept jin a jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin (čín. 陰/阴; „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.

Jang (čín. 陽/阳; „světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo“) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).

Každá věc se dá popsat jako zároveň jin a jang.

Jin a jang se nevylučují.

Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.

Jin a jang jsou na sobě závislé.

Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.

Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.

Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.

Jin a jang se navzájem podporují.

Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.

Jin a jang se mohou navzájem měnit.

Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang, a část z jang je jin.

Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.

Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha přeměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, Taoismus a Konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-Šu učí: Doplňkem všech věcí je jin a jang… Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…

Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.

To je pro zatím vše pokud vás napadá něco více - prosím napište