Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Smrtka

https://lh6.ggpht.com/iSfhuXHgtDEoofDPEqj9qfDD1OQb1a7a5xgrSIgIBAVwD0EakvHFVx8a0J3oEWBCvEE=h900

 

Smrtka je tradiční personifikace smrti, zpodobněná jako kostlivec s kosou, často bývá zobrazována v černém hábitu. Někdy vystupuje jako stařena nebo stařec (smrťák), eufemisticky se označuje jako kmotřička smrt nebo zubatá.

Podle vyprávění přichází smrtka k umírajícím, aby symbolickým seknutím kosy ukončila jejich život.

Smrtka je častou postavou v pověstech a pohádkách. Objevuje se ale i ve filmech, například Ingmara Bergmana.

 

Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti.Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje – díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu.

To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se nazývá jako letální. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. více ZDE

 

Morana, Mora, Mořena, Mařena, Marzena nebo Kostroma je figura představující smrt, pravděpodobně bytost ze slovanské mytologie nebo pohanská bohyně smrti. Je velmi známá i v dnešním folklóru. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.

Tradičním pohanským rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení a posléze její utopení. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály. Je velmi zajímavé, že přes tisícileté potírání pohanských rituálů se dodnes zachoval jeden z nich ve velmi živém zvyku vynášení Morany. Moranu, kterou představuje figurína nebo samorost, kořen nebo větev, nese mladá dívka v čele průvodu. Morana má na krku náhrdelník ze šnečích ulit (symbol smrti) a šálu (symbol zimy). Utopená hořící figurína je ve vodě lidmi kamenována.

Podle představ většiny národů o posmrtném životě je smrt považována ne za zánik, nýbrž za přechod z jednoho stavu do druhého. Není tedy divu, že většina úmrtních a pohřebních ritů se dá vykládat jako přechodové rity. V mýtu má představa o smrti jako přechodu svůj výraz v podobě "průvodce duší", který nese duši zemřelého k nebi, převádí přes řeku nebo přes most do jiného světa. V rituálech se přechod naproti tomu uskutečňuje především způsobem jednání, které se přisuzuje mrtvému. Na jedné straně se oddělují části mrtvoly podléhající zkáze, od částí trvalých (kosti). Takové oddělování se provádí dvěma způsoby: častější metodou je spálení, vzácnější, dnes už až na nějaké výjimky vymizelou, je ponechání těla na povrchu země, při němž mrchožrouti (šakali, psi, supi) obstarávají takzvané "očištění" mrtvoly od součástí, podléhajících zkáze. Jako se při spalování shromažďuje popel, tak se později shromažďují kosti, zpracovávají vonnými a očistnými esencemi, zahalují se do šátků a pohřbívají podle předpisu. Jiné národy dávají před popsanými postupy přednost balzamování a mumifikaci, preparují kosti a lebku a poskytují volně těkající duši "náhradní tělo": menhiry (kamenné sloupy), stély (náhrobní sloup) nebo mazzeby (kamenné pomníky), sochy mrtvých nebo obličejové urny, masky mrtvých a obrazy předků všeho druhu. Cíl všech těchto je asi jediný: připravit mrtvému místo pomíjivého, nyní uvolněného těla, umělé, ale trvalé "náhradní tělo". Neboť když mrtvý uskutečnil přechod na onen svět, vchází do společenství předků. U velmi raných národů je tělo předků většinou totožné s přírodními jevy: výrazné skály, stromy nebo divoká zvířata (takzvaná "duševní zvířata") jsou podoby, které na sebe může mrtvý brát. Představy o místech pobytu mrtvých na onom světě sahají od neutěšené tmavé říše stínu v podsvětí, přes pohoří a ostrovy, které se nazývají "luhy blažených" nebo "ostrovy nesmrtelných", až k nebeským místům na onom světě, kde duše současně požívá přítomnost bohů; to však předpokládá opět "zbožštění" nebo aspoň zjasnění duše. Tím se dostáváme k představě míst, kde se uskutečňuje taková přeměna, "očištění" duše: jako v očistci, do něhož se duše dostává na onom světě ke svému zdokonalení. Zcela odlišné jsou v mytologiích národů představy o "původu" smrti. Je souhlas v tom, že se smrtí se původně nepočítalo, nýbrž přišla do světa neblahým osudem, nepozorností, nedorozuměním nebo prvním proviněním, tedy "prvotním hříchem". Např. mýty severoamerických Indiánů vypravují o nešikovnosti zajíce, kterého stvořitel pověřil předat lidem poselství o věčném životě. Zajíc zapomene obsah poselství a ohlásí lidem místo toho opak. Africké mýty vypravují o soutěži mezi ještěrkou a chameleonem, kde ještěrka má předat smrt, chameleon poselství nesmrtelnosti. Chameleon stále přerušuje svůj běh; ještěrka je rychlejší, a tím vítězí smrt. Do této skupiny mýtů patří i mezopotamský mýtus Adapa: Adapa, kterého bůh obdaruje pokrmem věčného života, ho odmítne, protože ho mylně považuje za pokrm smrti, a zpečetí tím současně osud člověka. Zdroj

Ve všech společnostech existovala postava, která brala lidské životy těm, na který už přišel čas odejít. tedy aspoň většina. V historii jsou zaznamenané všelijaké podoby smrti a každá kultura má i různé symboly, které zvěstí smrt, či zvířata která jsou smrtí ovládaná. V Evropským folkloru je jich tak hodně. Ale v mysli všech co čtou tento text se určitě vybaví Kostlivec s velkou ostrou kosou přehozenou přes rameno..
Tradice Smrťáka
V řecké mytologii je Thanatos bůh smrti, syn bohyně noci Nyx a Tartarose. Byl znázorňován jako mladý muž s černými křídly a zhaslou nebo zhasínající pochodní. Přicházel si pro smrtelníky, když vypršel jejich čas určený osudem, a odnášel je do podsvětí, kde je odevzdával Hádovi.
Ve Francouzské mytologii na sebe Smrťák bere formu "Ankou", který je pospaný jako vysoký muž, který nosí široký klobouk a dlouhý kabát. Sbírá duše mrtvých a pomáhá jim na jejich cestě na onen svět. Má starý roztřesený vozík tažený 4 vraníky. Podfle nějakých pramenů to mohl být první dítě Adama a Evy. Podle jiných má za společníky 2 kostlivce, kteří kráčejí za ním a nakládají na vozík duše.
V Hindské mytologii se bůh smrti a jehovládce nazývá Jama a je jedním z 8 vládců stran. jezdí na černém bůvolu a jeho atributem je laso. Pak podle popisu jeho skutků se rozhodne, zda jej pošle do nebe či do pekla.
V japonské mytologii se smrt ztělesňuje jako Enma, také známý jako Enma Ou a Enma Daiou. Enma vládne podsvětí a rozhoduje zda někdo půjde do nebe a někdo do pekla. Japonští rodiče pak straší svoje děti tím, že když budou lhát, Enma jim uřízne jazyk v posmrtném životě.
V Židovské kultuře je anděl smrti zmíněné v žalmu 88, kde Targum překládá že nezbyl žádný muž, který by žil.... Je přímo úměrný bohu. Podle jistého zdroje, jakmile dostane příkaz, jedná tak či onak dle rozkazu aniž by dělal rozdíl v tom zdali je to dobré či špatné.
V Islámské kultuře je andělem smrti "Azrael". Stará o to, aby duše po smrti opustila tělo a také o to, aby se po uložení ostatků do hrobu vrátila zpět.
V severské mytologii je bohem smrti Odin, kterýž má také i spoustu dalších povinností. Vždy je viděn ve společnosti 2 havranů a 2 vlků.
A Egyptská mytologie je na smrt zvláště vysazená, protože celý pozemský život byla jen příprava na život posmrtný. zdroj

Ztělesnění smrti

Andělé smrti

 
http://dark.pozadia.org/images/wallpapers/59693567/Angels/Lord%20Death%20Angel.jpg

 

Anděl smrti je takové ztělesnění jako sama SMRT, nebo podobné bytosti, nebo někoho kdo existoval v mytologii a dávné kultuře. Anděl smrti je bytost neutrální. Vezme si duší hodného, ale i zlého člověka.

Neví se, kolik jich je celkem, ale jejich úkolem je chodit po světě a odvádět ty, jejichž čas už nadešel na cestu na onen svět. Pravděpodobně Azraela vytvořil Bůh z hrstky země a proto se mu říká Anděl Smrti, protože pochází ze země a tam se ukládají všichni, kteří zemřou. Po ruce má vždy seznam lidí odsouzených k věčnému zatracení nebo ke smrti, které by měl pouze převést. Je to jakýsi zvěstovatel, který doprovází duši do nebe.

Někde je proto možná znám jako někdo, kdo pomáhá zemřelému překonat první okamžiky z šoku a zjištění, že již nepatří mezi živé. Asi také existuje více druhů Andělů Smrti avšak každý Anděl smrti má jinou tvář a úkol. zdroj