Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Král Artuš

 

Legenda o králi Artuši, rytířích kulatého stolu, zlatém grálu pochází z ústně tradovaných legend keltských Velšanů. Tento soubor legend byl vyprávěn bardy a potulnými pěvci dlouho předtím, než je sepsal Goeffrey z Montmouthu v roce 1136 v knize Historia Regum Britanniae.

 

Celý příběh začíná v 5. století v Británii za vlády tyranského krále Vortigerna. Násilím se zmocnil vlády a vyhnal právoplatné následníky trůnu bratry Ambrosia Aureliana a Uthera ze země. Vládce však byl slabý a království se začínalo rozpadat. Situaci vyřešil pozváním saských vojsk pod vedením bratrů Hengista a Horsy, kteří mu měli pomoci potlačit nepokoje a udržet hranice království.

 

Sasové pomohli Vortigernovi nejen s nepřáteli, ale i s královskými povinnostmi. Jejich síla narůstala a král se začal obávat o svůj život. Na radu svých kouzelníků utekl do Walesu, kde si chtěl v horách na Dinas Emrys postavit nedobytnou pevnost. Začala stavba věže.

 

Veškeré zdi, které byly přes den postaveny, však v noci vždy zmizely nebo bylo vše nalezeno v troskách. Král postavil stráže, ale ty nic nezpozorovaly a ráno mohli opět začít se stavbou od základů. Vortigern tedy opět povolal své kouzelníky a požádal je o radu. Ti došli k závěru, že základy věže udrží pohromadě jedině krev muže, který neměl smrtelného otce. Vojáci vyslaní králem prohledávali království až přišli do města Caer Myrddin (Caerfyrddin, v překladu Merlinovo město, dnešní Carmarthen), už téměř bez naděje na úspěch procházeli ulicemi. Najednou uslyšeli hádku dvou chlapců, ze které vyrozuměli, že jeden z nich nemá žádného otce. Vojáci se zaradovali a vyhledali matku chlapce, princeznu Dyfedu, která žila v klášteře. Ta jim potvrdila, že její syn nepochází ze spojení se žádným mužem. A tak byl sedmiletý chlapec Merlin předveden před krále Vortigerna.

Merlin

 

Jeho kouzelníkům se Merlin vysmál a odhalil pravou příčinu hroucení věže. Hluboko pod základy stavby leželi dva spící draci, jeden červený a druhý bílý. Když byli vykopáni, probudili denním světlem a pustili se do boje. Červený drak symbolizoval lid Británie a bílý zastupoval Vortigerna a nepřátele Sasy a Pikty. Červený drak porazil v boji bílého a na svá zranění také zemřel. Merlin z jejich zápasu vyčetl budoucí osud Vortigerna i celého světa. Podle Merlinova proroctví ještě téhož dne přistál u anglických břehů Ambrosius Aurelianus a zaútočil na královské pevnosti. Sám Vortigern byl v jedné z pevností při dobývání zaživa upálen.

 

Ambrosiovi se podařilo vyhnat saská vojska a stal se novým právoplatným Nejvyšším králem. Začala obnova země po dlouhých letech zmatků a bojů. Na paměť svého vítězství chtěl Ambrosius postavit velkolepý památník, který by přečkal věky a navždy připomínal jeho triumf. Požádal tedy Merlina a ten se hned pustil do práce. Spolu s královým bratrem Utherem odjel do Irska, kde stál na hoře Killaraus mohutný kruh vysokých kamenů. Merlinovi se podařilo kameny pozvednout a přenést přes moře do Británie. Znovu je postavil na pláni nedaleko dnešního města Salisbury. Ambrosius Aurelianus však zemřel před dokončením stavby a byl Merlinem pochován právě pod nový Tanec obrů neboli dnešní Stonehenge.

 

V okamžiku jeho smrti se na obloze objevila zářící hvězda s mohutným ohonem ve tvaru draka. Nový král Uther byl podle toho nazván Pendragon, což znamená dračí hlava. Sasové využili nezkušenosti nového krále a znovu zaútočili. Utherovi se je podařilo porazit a na oslavu vítězství a své korunovace uspořádal hostinu pro všechny velmože své říše. Na slavnost byl samozřejmě pozván i králův věrný spojenec vévoda Gorlois z Cornwallu, který přijel se svou manželkou Ygernou (Igrain), údajně nejkrásnější ženou Británie. Král se do ní okamžitě zamiloval a prokazoval jí různé pozornosti. To neušlo jejímu manželovi, takže ihned po hostině odjeli, aniž by požádali krále o propuštění. Když druhý den Uther zpozoroval zmizení milované ženy, poslal za Gorloisem posly, aby se okamžitě vrátil. Vévoda odmítl a králi nezbylo nic jiného, než proti němu zahájit válku.

 

Gorlois zanechal manželku na svém nedobytném hradu Tintagel a sám odjel na jiný hrad Dimilioc, kde se chystal na bitvu. Král Uther Pendragon pevnost oblehl, ale samou touhou po Ygerně se ani nedokázal účastnit bojů. Jeho rytíř Ulfin mu navrhl, aby vyhledal kouzelníka Merlina, ten určitě situaci vyřeší. Merlin uzavřel s králem dohodu - umožní mu strávit jednu noc s Ygernou a král mu za to dá do výchovy chlapce, který bude té noci počat. Král okamžitě souhlasil a ještě té noci byl proveden jejich plán.

http://c8.alamy.com/comp/B0H3GB/round-table-of-king-artus-of-brittany-B0H3GB.jpg

Atuš a jeho kulatý stůl

 

Merlin dal králi podobu Gorloise a společně s Ulfinem se také proměnili ve vévodovy rytíře. Všichni tři dojeli na mořské pobřeží, kde stál vysoko na skále hrad Tintagel. Moře ho obklopovalo po všech stranách a jediný přístup byl po úzké pěšině, kterou by ubránili tři muži proti celé armádě. Král Uther se ani nezastavil a ihned vjel do hradu. Byl bez obav vpuštěn. Té noci byl počat budoucí král Artuš.

 

Vše by proběhlo bez problémů, kdyby vévoda Gorlois na Dimiliocu nezpozoroval nepřítomnost krále a nerozhodl se zaútočit. V boji byl však zabit a několik jeho vojáků okamžitě vyrazilo oznámit smutnou zprávu manželce. Jaké bylo jejich překvapení, když našli na Tintagelu svého pána zdravého po boku Ygerny. Vévoda se jejich zprávě vysmál a rychle odjel z hradu, aby se za chvíli vrátil ve své skutečné podobě jako král a vítěz.

 

Byl uzavřen mír a na jeho upevnění se Uther Pendragon oženil s Ygernou. Když se jejich společné dítě narodilo, bylo ihned odevzdáno Merlinovi. Ten je předal vévodovi Ectorovi z Divokého lesa, jehož manželka vychovávala malého Artuše společně s vlastním synem Kayem. Nikdo nevěděl o jeho skutečném původu a tak byl opatrován Merlinem mimo dosah intrik královského dvora.

Uther Pendragon však po čase zemřel a nezanechal po sobě žádného legitimního a uznaného mužského dědice. Mnoho mužů se svévolně prohlásilo za krále a pracně udržená říše se začala rozpadat. Merlin musel zakročit. Na Vánoce svolal všechny rytíře do Londýna na turnaj, kde měl být odhalen pravý král. Ráno se na náměstí objevil kámen s kovadlinou. V kovadlině byl zaražen meč a u něj nápis : "Kdo z tohoto kamene a kovadliny meč vytáhne, bude králem Anglie podle práva i rodem." Mnozí se o získání meče pokoušeli, ale nikomu se to nepodařilo.

 

Na turnaj se přijel podívat i vévoda Ector se svým synem Kayem a chráněncem Artušem. Kay se chtěl zúčastnit klání, ale nechal doma svůj meč. Poslal tedy Artuše zpět, aby mu ho přinesl. Artuš si vzpomněl na meč v kameni. Došel na náměstí, hladce ho vytáhl a donesl nevlastnímu bratrovi. Kay se podivil a všichni se ke kameni vrátili. Artuš ho na Ectorovu žádost znovu zarazil do kamene,ale nikdo ho opět nedokázal vytáhnout. Jedinému Artušovi se to podařilo a když ještě přišel Merlin a prozradil všem tajemství jeho původu, nezbylo jim nic jiného, než uznat ho za svého právoplatného krále.

Bájný hrad Kamelot

Artuš se ujal vlády po svém otci a pod svou vládou sjednotil Anglii, Skotsko i Wales. S Merlinovou pomocí a radou vybojoval mnoho bitev a přemohl mnoho nepřátel. Největší vítěznou bitvu však vybojoval proti Sasům na Mons Badonicus, čímž odrazil jejich útoky na velmi dlouhou dobu a své zemi zajistil mír, který nepoznala po stovky let.

 

V jednom ze soubojů se Artušovi zlomil jeho meč vytažený z kamene. Merlin ho tedy zavedl k jezeru v jehož středu čněla z vody paže držící nádhernou zbraň. Artuš po ní okamžitě zatoužil. Najednou se objevila krásná dívka, Dáma z jezera a majitelka meče. Král ji o něj požádal a ona mu ho darovala. Meč se jmenoval Excalibur a Artuš ho nosil až do své poslední bitvy, kdy byl vhozen zpět původní majitelce do jezera.

 

Na začátku Artušovy vlády naléhalo mnoho rytířů na krále, aby se oženil. Nechtěli zažít další spory o dědictví trůnu a tudíž si přáli co nejdříve mužského dědice. Artuš už sice dítě měl, ale utajované. Zplodil ho se svou nevlastní sestrou Morgause v době, kdy ještě nevěděl o svém původu. Tento syn Mordred měl podle Merlina způsobit Artušovu smrt, ale přesto ho nechal naživu. Později se Mordred stal plnoprávným královským rytířem. To však nemohlo vyřešit problém manželství.

 

Artuš se rozhodl pro Gueneveru, dceru krále Leodegranse, i přesto, že ho před ní Merlin varoval. Na jeho radu tentokrát nedbal a slavila se svatba. Jako svatební dar dostal od otce nevěsty Kulatý stůl. Merlin ho vytvořil pro Uthera Pendragona a ten ho daroval Leodegransovi. Mohlo okolo něj sedět 150 rytířů (údaje o počtu se liší), kteří si u něj byli navzájem rovni. Nikdo nemohl říci, že sedí na přednostním místě. Merlin sezval nejlepší rytíře z celého království a jejich jména se objevila napsaná zlatými písmeny na stolcích okolo něj. Kulatý stůl se stal symbolem Artušova dvora a od něj rozhodoval král všechny záležitosti království. Mladý vládce se rozhodl postavit i nové sídlo. Hrad dostal jméno Camelot. Na něj byl převezen i Kulatý stůl a hrad se tak stal stálým sídlem celého dvora, odkud podnikali rytíři své výpravy.

bájný Excalibur

Se svými rytíři prožil král mnohá dobrodružství. Jednoho dne přivedl král Pellinore na Artušův dvůr jezerní pannu Vivianu (také Nimue). Stalo se něco, co nikdo neočekával - Merlin se do ní bláznivě zamiloval. Oba byli neustále spolu a on ji naučil všechna svá kouzla. Tušil svůj blížící se konec a proto svěřil Artušovi mnohá tajemství budoucnosti. Do té doby se král vždy řídil kouzelníkovými radami, ale od té chvíle se bez nich musel obejít. Merlin věděl, že bude pohřben zaživa, ale přes všechnu svou moc tomu nemohl nijak zabránit. S vílou Vivianou cestoval po světě a ona ho donutila přísahat, že svá kouzla nikdy nepoužije proti ní. Nakonec se vrátili zpět do Anglie. Merlin jí chtěl ukázat mocné kouzlo skryté pod kamenem. Když pod něj vešel, uvěznila ho tam Viviana svými kouzly. Podle jiné verze okolo něj postavila Skleněnou věž nebo ho učinila neviditelným pro všechny kromě ní. Možná už se chtěla zbavit starého nebezpečného kouzelníka, možná ho chtěla mít navždy jen pro sebe. Merlin zůstal pohřben zaživa.

 

Později se vrátil mezi živé. Po Artušově poslední bitvě proti synovci a zároveň synovi Mordredovi u Camlannu ho společně se třemi královnami provázel na ostrov mrtvých Avalon. Na něm se měl Artuš uzdravit ze svých smrtelných zranění a vrátit se do své země, až jí bude nejhůře.

 

Svatý Grál

Podle jiné legendy Svatý grál i s Josefovou rodinou dorazil do Glastonbury ve Velké Británii, kde byla založena první britská křesťanská obec. Odtud se odvozuje přítomnost grálu na Artušově kulatém stole.

Zřejmě nejstarší verzi dnes již běžně známé pověsti o Grálu nalezneme ve welšské básni, vzniklé přibližně v 6. století našeho letopočtu. Hovoří se v ní o výpravě válečníků vedených legendárním anglickým králem Artušem (kolem roku 500 našeho letopočtu) do Annwn, na keltský onen svět (zásvětí). Muži se plaví po moři a zaplétají se do nebezpečných dobrodružství. Jejich cílem je nalézt jakousi kouzelnou nádobu, již střeží devět panen.

Podle příběhů keltských autorů z Británie a Bretaně, ať v próze či v básních, vznikaly ve 12. a 13. století rozsáhlé veršované romány francouzských básníků, které keltský kouzelný svět přesadily do rámce tamějšího rytířského dvora. Jakmile se tedy pověst o Grálu rozšířila, bylo pro básníky jednoduché hrdinu této pověsti Percevala (keltsky Peredur) umístit na dvůr krále Artuše, na němž již žilo mnoho vynikajících rytířů, a vytvořit z něj jednoho z rytířů pověstného kulatého stolu. Podle dnešních výzkumů to byl ve 12. století Chrétien de Troyes, který historicky jako první zapracoval příběh o Grálu do artušovských legend. Kolem roku 1185 sepsal dílo „Perceval li Galois ou Les Contes del Graal“.

 

Kulatý stůl

replika kulatého stolu

Seznam rytířů:

 

 

 

Aglovale, syn krále Pellinore Listinoise

Agravaine, syn královského množství Orkney

Bedivere (Bedwyr)

Bors, král Gannes (Gálie)

Breunor, také známý jak “muž Ly Coteové Taile”

Cador

Caradoc, nazávaný též  “Caradoc Vreichvras”, nebo “Caradoc silná paže”

Colgrevance

Constantine, syn Cador, který se stal králem po Artušově smrti

Dagonet, dvorní šašek

Daniel

Dinadan, syn nadřízeného sira Brunor a bratr Sirs Brunor le Noir ' La Coteová Mal Taillée ' a Daniel.

Ector, Artuš je pěstoun a otec sira Kaye

Ector de Maris, syn zákazu krále Benwick

Elyan White, syn sira Bors

Erec  (Geraint)

Gaheris

Galahad (syn Lancelota; jeho místo bylo obležení nebezpečné)

Gareth

Gawain (Gawaine, Walganus, Balbhuaidh, Gwalchmai)

Geraint (Erec)

Gingalain, se stavil v prvním sirovi Le Bel Inconnu (““neznámo trhu”), Gawain syn

Griflet

Král Hoel

Kay (Cai, Caius)

Lamorak

Lancelot (Launcelot du Lac, otec sira Galahad)

Král Leodegrance, Guinevere je otec a brankář kulatého stolu

Lionel

Lucan

Maleagant, kdo unášel Guineveru

Mordred, Arthur je nemanželský syn a ničitel království

Morholt

Palamedes Saracen

Pelleas

Král Pellinore

Percival (Perceval, Peredur), syn Pellinore

Safir, bratr Palamedes

Segwarides, bratr Palamedes

Tor

Tristram (Tristan)

Král Uriens

Ywain (Owain), syn krále Uriens Gore

Ywain Bastard, také syn Uriens zdroj

 

Kulatý stůl je kus nábytku. Stůl, který nemá žádné čelo ani rohy. Všechny osoby, které u stolu sedí, tak mají stejné postavení. U kulatého stolu neexistuje žádné privilegované místo.

Idea kulatého stolu prochází z legendy o králi Artušovi, který se u kulatého stolu scházel se svými rytíři na hradě Kamelot.

Dnes je kulatý stůl často používán při jednáních, kterého se zúčastňuje mnoho různých stran. Termín „kulatý stůl“ také označuje pokojný způsob dosažení kompromisního řešení nějakého sporu nebo jednání.

 

Kamelot

Kamelot (anglicky Camelot) byl hrad legendárního britského krále Artuše. Tato legenda zmiňuje celou řadu jiných osob, které s králem Artušem na tomto hradu žily. Jsou označovány jako rytíři kulatého stolu.

O místě, na kterém hrad Kamelot stál, se v současnosti pouze spekuluje a jeho přesná pozice není známá. Panují i jisté neshody o tom, jestli hrad skutečně existoval a nebo jestli se jedná pouze o dílo vzniklé legendou. Podle některých historiků vznikl Kamelot někdy ve druhé polovině 5. či první polovině 6. století jako raně středověké hradiště keltského typu, kde se pravděpodobně nacházelo pohanské obětiště, které bylo později nahrazeno křesťanskou bazilikou a opevnění s několika kamennými věžmi, baštami a příkopem. Komplex zřejmě lehl popelem a byl zcela zpustošen během několika normanských invazí v 11. století, avšak jeho historie je dodnes známá pouze útržkovitě a matně, jelikož se téměř nic průkazného nedochovalo.

Král Artuš je známou postavou britských dějin. Ačkoliv se obecně má za to, že se narodil někdy v pátém století našeho letopočtu, dodnes není jasno, zda skutečně existoval nebo jde o pouhou legendu. Artuš se svou družinou sídlil prý na hradě Kamelot, který je rovněž obestřen řadou nejasností a tajemstvím.

Panují neshody ohledně toho, kde měl stát. Britští vědci došli ovšem nyní k přesvědčení, že záhadu rozlouskli. Kamelot byl podle nich vybudován na základech někdejšího římského amfiteátru, jehož pozůstatky nedávno objevili v Chesteru v anglickém hrabství Cheshire. Nalezli i místo, kde snad stával pověstný kulatý stůl krále Artuše, u něhož se scházeli rytíři. Kulatý stůl nebyl kusem nábytku, nýbrž obří konstrukcí ze dřeva a kamene, kde mohlo zasednout najednou až 1000 lidí! Historici své domněnky opírají o skutečnost, že se jedna ze dvou významných bitev krále Artuše odehrála na místě, jemuž se říkalo Město legií.

Tak se říkávalo jen městu St Albans a poloha druhého byla neznámá, ovšem mohlo to být právě město Chester. V objeveném římském amfiteátru se totiž navíc nacházel popravčí kámen a dřevěná svatyně zasvěcená křesťanským mučedníkům. A mnich Gildas, který jako první v šestém století popsal Artušův život, hovoří ve svých záznamech právě o Městě legií a zároveň svatyni mučedníků, která tam měla být. zdroj

Excalibur

Asi 20 let po Artušově narození proto Merlin na Vánoce svolal všechny rytíře do Londýna na turnaj, kde měl být odhalen pravý král. Ráno se na náměstí objevil kámen s kovadlinou. V kovadlině byl zaražen meč a u něj nápis: "Kdo z tohoto kamene a kovadliny meč vytáhne, bude králem Anglie podle práva i rodem." Mnozí se o získání meče pokoušeli, ale nikomu, kromě Artuše, se to nepodařilo. Když ještě Merlin prozradil všem tajemství jeho původu, uznali rytíři Artuše za svého právoplatného krále.

Artuš si meč ponechal a nadále jej používal, nejednalo se ovšem o Excalibur. Artuš se setkal s mladou šlechtičnou Guinevere [čti Ginevra], do které se okamžitě zamiloval. Merlin ho varoval, že Guinevere zničí jeho říši, a že si má svatbu s ní rozmyslet ale Uterova krev se projevila a Artuš stejně jako jeho otec odmítl Merlinovy rady. Ten si uvědomil, že rodinná historie se bude opakovat, rozhodl se tedy odejít. V předvečer svatby na hrad Kamelot přijeli dva jezdci na jednom koni, Artuš se zeptal dosud přítomného Merlina, kdo je ta žena a dítě na na koni za ní? Merlin mu sdělil, že je to jeho nevlastní sestra Morgana Le Fay a dítě je jeho syn Mordred, které s ní počal v předvečer bitvy se šlechtici, kteří odmítli jeho uznání králem. Morgan svatbu nenarušila, měla ale dlouhodobější plán. Po svatbě vyjevil Merlin Artušovi záměr odejít. Artuš ho prosil, aby neodcházel, že ho potřebuje jako rádce po svém boku. Merlin byl neoblomný, ale odvedl Artuše k lesní tůni, kde se z vody vynořila bílá ruka Jezerní paní a v ruce třímala skvělý meč - Excalibur.

Excalibur (čti ekskalibr) je legendární meč, který používal král Artuš. Často bývá obdařen magickými vlastnostmi či spojován se suverenitou Velké Británie. Občas bývá zaměňován s "Mečem v kameni", ale ve většině případů vystupují tyto meče nazávisle (Jednou z těchto výjimek je např. jeden z neznámějších filmů na Artušovské téma, Excalibur, z roku 1981). Ve většině verzí pověsti dostane Artuš Excalibur od Paní Jezera, když se nad hladinu vynoří její ruka držící meč. Podobným způsobem je meč i vrácen, když se po jeho odhození do jezera vynoří ruka, která jej zachytí. Podle jiných zdrojů byl ukován jako dar pro Julia Caesara a byl symbolem královské moci na britských ostrovech

Merlin

V pátém století našeho letopočtu vládl v Británii král Vortigern (= jeho jméno je synonymum zkaženosti a zla). Král však měl ve své zemi potíže s keltským kmenem Piktů, kteří jeho říši neustále ohrožovali. A Vortigernova armáda na jejich zničení nestačila. Proto král přivolal z evropského kontinentu na pomoc sasského krále Hengista. Společně se jim sice podařilo nad Pikty zvítězit, ale pro Vortigerna z toho vyplynulo nečekané nebezpečí. Sasský král využil situace a Vortigern si najednou uvědomil, že se nad jeho trůnem i královstvím vznáší velká hrozba. V té době mu věštec poradil, aby našel chlapce, který nemá žádného otce - ani živého ani mrtvého. Potom prý nad Hengistem zvítězí.
Splnění věštcova požadavku byl opravdu nelehký úkol, ale zároveň to byla i pro Vortigerna jeho poslední naděje, jak si zachránit trůn. Pak jeho vojáci našli v Carmarthonu asi devítiletého chlapce Merlina. Jeho matka byla z královského rodu, ale později se stala se jeptiškou. Navštívil ji totiž démon, což vedlo ke zrození Merlina. Tak bylo nalezeno dítě bez pozemského otce… Vortigern si vzal chlapce k sobě a brzy zjistil, že Merlin má schopnost vidět budoucnost, dávat do souvislosti následky a příčiny - a jeho předpovědi se plní. Hengise se mu díky tomu podařilo porazit.
Vortigernově vládě však nebyla přízeň dlouho nakloněna. Před několika lety se totiž neprávem zmocnil trůnu krále Constantina. Constantinovi synové Aurelianus a Uther se ale zachránili a utekli do Francie. Tam dospěli a rozhodli se získat své dědictví po otci zpět . Vrátili se do Británie a oblehli Vortigerna v jeho pevnosti. Nedařilo se jim ji dobýt.hrubou silou, proto se rozhodli, že pevnost zapálí. Vortigern v plamenech zahynul. Na trůn po něm nastoupil starší z bratrů - Aurelianus. Ten spolu s celou zemí oslavoval smrt uchvatitele a rozhodl se postavit na počest vítězství kamenný památník. Poslal proto Uthera s Merlinem pro slavný kamenný kruh do Irska.
Aurelianus nevládl ale dlouho a po jeho smrti na trůn nastoupil mladší Uther. V té době se jasnozřivý Merlin začal zabývat narozením budoucího krále Artuše. Jako prorok věděl, že Utherovým synem bude veliký a slavný král. Uther se zamiloval do Ygraine, která byla sice neobyčejně krásná, ale vdaná a svému muži Gorloisovi, vévodovi z Cornwallu, věrná. Na Utherovu žádost Merlin vymyslel lest. Pomocí svých kouzel dočasně přiřkl Utherovi podobu Gorloise. Ten v noci potají Ygraine navštívil; ona nic nepoznala a počala s ním dítě - budoucího krále Artuše. Merlin však měl za svou službu dostat odměnu - "... to, co vzejde z tvého chtíče...", jak jistě pamatujete z filmu Excalibur. A jeho odměnou měl být tedy právě Artuš.
Krátce po narození si Merlin vzal chlapce na starost. Během Utherova panování se Sasové opět pokusili o invazi do Británie a král v jedné z bitev padl. Artušovi bylo v té době patnáct let. Mezi šlechtici samozřejmě vznikl spor o uprázdněný trůn. Právo ucházet se o královskou korunu měl samozřejmě i Artuš, ale ne všichni "toho kluka" byli ochotni uznat. Nakonec však Merlin dostal spásnou myšlenku. Díky své kouzelné moci zarazil hluboko do kamene meč (ale pozor, ještě nejde o bájný Excalibur jako ve filmu! ). Komu se podaří meč z kamene vyjmout, měl se stát králem. Všichni šlechtici se snažili, ale bezvýsledně. Poslední byl na řadě Artuš. Díky Merlinovi se mu podařilo meč z kamene vytrhnout a stal se tak právoplatným králem.

Později Merlin zavedl Artuše do jeskyně, kde ho seznámil s jezerní vílou Vivienne, která mu dala kouzelný meč Excalibur i s pochvou. Upozornila ho však, že o pochvu k meči nesmí nikdy přijít. A dokud bude mít meč u sebe, bude neporazitelný. Artuš vládl mnoho let po boku s Merlinem, jeho věrným rádcem, který Artušovi pomáhal řešit všechny jeho problémy. Merlin pak na čas odešel do lesů. Po návratu se dozvěděl, že Artuš padl v bitvě u Arfderydd, kam odešel kvůli své nevěrné ženě Guinevře.
Merlin je z toho byl velmi nešťastný a trápil se. Na svou bolest zapomněl při novém setkání s krásnou jezerní vílou Vivienne, do které se zamiloval. Proradná víla se od něj postupně naučila všechna jeho kouzla. Pak ho ale jejich pomocí uvěznila ve věži, ze které se ani pomocí svých kouzel Merlin nemohl dostat. Sice žil, ale zešílel. zdroj
 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pěkné

(Lenka, 19. 10. 2015 18:10)

Nádherný článek z něj sem se dozvěděla co jsem potřebovala.

krásnej článek :)

(Zuzaan, 21. 2. 2015 11:45)

Páni. :) Je to perfektně napsané. :)

sexi

(sexi!, 29. 4. 2013 19:56)

Páni vypadá to že jsi sexi