Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Nejkrutější popravy

Popravy se dělí na ty relativně bezbolestné, a pak ty, při kterých si odsouzenec užívá strašná muka třeba i několik dní. Vybrali jsme pro vás zdaleka nejkrutější způsoby poprav v historii!
Nejkrutější popravy

Elektrické křeslo, šibenice i gilotina jsou pohodovou selankou v porovnání s tím, jak probíhaly některé popravy v historii. Dnes je (alespoň v civilizovaném světě) dohlíženo na to, aby odsouzený při exekuci trpěl pokud možno co nejméně. V minulosti se ovšem mnohdy kladl důraz právě na co největší a nejdelší muka na smrt poslaného nešťastníka. Představa takového trestu měla samozřejmě ohromný psychologický účinek; ono je zkrátka rozdíl, jestli zemřete relativně bezbolestně během pár vteřin, anebo se zmítáte v agónii několik dnů. Nad rafinovaností a brutalitou určitých způsobů poprav se opravdu tají dech (a zvedá žaludek), přičemž si ještě uvědomme, že kdysi jste se mohli dostat katovi do pracek kvůli prkotinám, za které byste v současnosti vyfasovali maximálně podmínku.

sezrani-zviraty

Zvířata - Nač si špinit ruce, když hladové bestie udělají všechnu práci za vás? Ve starém Egyptě si na vězních pochutnávali krokodýli, nejmocnější vládce Asýrie Aššurbanipal lidským masem krmil své psí mazlíčky - obrovské dogy. Španělé zase při dobývání Nového světa předhodili zuřivým hafanům stovky Aztéků a Inků. V Kartágu a Indii se preferovalo rozdupání slony, jinde využívali dravé ptáky nebo milióny žravých mravenců. V Anglii či Holandsku byl na odsouzencovo holé břicho připevněn obrácený kotlík s krysami. Vyplašená a hladová zvířata usilovně hledala cestu ven, a kotlíkem se prokousat nemohla, takže...výsledek si asi dokážete představit. V neposlední řadě vzpomeňme zvrhlé Římany, výborně se bavící při podívané na křesťanské mučedníky požírané v aréně lvy nebo jinými šelmami.

ukrizovani

Ukřižování - Málokdo z věřících se pozastavuje nad tím, že nejrozšířenější náboženství světa uctívá věc, která v celém starověku vzbuzovala odpor a hrůzu. Ukřižování znali nejen v římské říši, ale také v Egyptě, Fénicii, Persii či Řecku. Odsouzený byl někdy ke kříži přivázán, častěji mu však ruce i nohy přibili hřeby. Zpravidla ovšem nezemřel na vykrvácení, nýbrž na udušení. Nohy byly ponechány bez podpěry a ukřižovaný mohl dýchat jedině tak, že se pokoušel přitáhnout za paže. Docházelo k prudkým stahům svalů, zatímco hrudní koš nešel vyprázdnit. Definitivní konec pak byl jen otázkou času. Vzkříšení po třech dnech se odehrávalo zcela výjimečně.

upaleni

Upálení a uvaření - Oheň se stal nástrojem popravy snad už od doby svého objevení. Trest upálením nalezneme v proslulém zákoníku babylonského krále Chammurapiho i ve staroindickém právu. Většině lidí se však zřejmě vybaví především temný středověk, jenž byl osvětlován pouze hořícími hranicemi s čarodějnicemi a kacíři. Až do počátku 19. století se upalovalo prakticky v celé Evropě. Smrt nezpůsobovalo ani tak samotné spálení, jako spíše zadušení oxidem uhelnatým nebo infarkt z přehřátí. Pomalé uvaření ve velkém kotli s vodou, olejem či dehtem bylo o něco méně časté, nicméně v Evropě a Asii se rozhodně nejednalo o nic výjimečného.

nabodnuti-na-kul

Naražení na kůl - Možná nejstrašnější způsob popravy vůbec. Hojně používaný byl především v Orientu, ale setkat jsme se s ním mohli i v Africe, Střední Americe a v Evropě. Do širokého povědomí vstoupil zejména v souvislosti s postavou sedmihradského knížete z 15. století Vlada III. Draculy, jenž si v nabodávání na kůl vyloženě liboval (pochopitelně v nabodávání druhých). Kůl se odsouzenci zarazil do řitního otvoru a poté se vztyčil, takže odsouzený si ho vlastní vahou zarážel hlouběji do těla. Konec kůlu byl navíc většinou zakulacený, takže tělesné orgány nepropíchl, nýbrž na ně tlačil a způsoboval extrémně bolestivou a velmi pomalou smrt. Traduje se, že Dracula vše bedlivě sledoval a občas přitom uspořádal opulentní hostinu. Dobrou chuť. Zdroj