Ahuizotl
Řekněme si na rovinu, že skutečný Ahuizotl patřil k mnohem nebezpečnějším tvorům, než jeho mýtický jmenovec. Tímto jménem se totiž honosil aztécký vládce (1486 – 1502), který, mimo obvyklé zábavy diktátorů – vedení dobyvačných válek, nechal kupříkladu obětovat sedmdesát dva tisíc lidí v průběhu čtyř dnů. Středoamerická náboženství krev milovala, přečtěte si knihu Popol Vuh.
Původní Ahuizotl, jehož eponymní panovník používal jako svůj znak, byla středoamerická vodní příšera, jež vypadala: za a) jako pes s dlouhým ocasem, na jehož konci byla lidská ruka, případně za b) polovinou člověk, polovinou opice, eventuálně za c) kříženec psa a hada. To už je údělem většiny mytologických stvoření; jejich podoba se časem mění, splývá nebo je zaměňována. V každém případě, měl Ahuizotl na ocase onu lidskou ruku. Ta patřila k jeho nejvýraznějšímu atributu. Ahuizotl se totiž choval jako nám mnohem bližší vodní bytosti, totiž hastrmani. Napodoboval volání o pomoc a když se záchrance neohroženě vrhl do vod jezera (vodní bytosti jsou většinou spojovány se sladkou vodou – a to i u přímořských národů), stáhla ho ruka domněle se topícího nešťastníka pod vodu. Jindy potichu plul pod hladinou a útočil na rybáře.
Živil se lidským masem, přičemž ještě raději měl oči, zuby a nehty, právě bez těchto částí byla po třech dnech nalezena většina jeho obětí. Jejich duše pak – prý – vstupovaly přímo do ráje
.