Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Les Bor

2. 8. 2011

 

les-bor.jpg

 

Tajemný les Bor I.

Ocitli jste již někdy na místě, které vám nahání strach a kde vám naskakuje husí kůže? Tak právě o jednom takovém místě vám chci vyprávět. Jedná se o les Bor, který můžete najít jeden kilometr jihozápadně od Českých Budějovic.

První zmínky o této lokalitě pocházejí ze středověku, ale nepřináší moc informací. Ještě před 400 léty se skrývala v lese Bor malá osada a jenom uzounká cesta ji spojovala s okolním světem. Kam oko dohlédlo, byly rozlehlé hluboké bažiny, ve kterých nejeden člověk předčasné ukončil svůj život. Energie tonoucích se do takových míst nesmazatelně zapisuje a i po staletích může působit na lidskou psychiku.
 

Posedlost zlým duchem

Je temná, hluboká noc. Dvě děvčata se vracejí domů. Pod vlivem komediálního filmu, který před pár hodinami zhlédly v českobudějovickém kině, jsou v dobré náladě. Vcházejí do lesa a jejich nálada rázem upadá. Zaslechnou kroky, které postupně sílí a jdou zároveň s nimi. Obestírá je hrůza, nikoho nevidí, jen ty kroky s nimi drží tempo. Z lesa se ozve nesrozumitelný mužský hlas. Dívky se dají do běhu, kroky je pronásledují a hlas neustává, dokud se nedostanou mimo les.

Tento příběh jsem se svojí kamarádkou zažila v Boru před dvaceti lety. Právě tehdy se tam odehrála tragédie, o které žádný tisk nepsal a vše bylo důkladně ututláno. Za tvrdé totality měla československá armáda v lese posádku a muniční sklad. Ve dne v noci byla nepřetržitě střežena cesta, po níž se munice převážela.

Osudné noci, kdy vojáci střídali stáž, uviděli, jak se jejich kolega proměnil v podivnou bytost, která jim nahnala takový strach, že po sobě začali střílet. Došlo k šílené palbě, při které tři vojáci přišli o život a čtvrtý byl převezen do vojenské nemocnice s těžkým poraněním a zanedlouho mu podlehl. Před smrtí vypovídal o svém šokujícím zážitku, ale nikdo mu nevěřil, přestože během té noci úplně zešedivěl.
 

Místo, kde přistálo UFO

K vojenské posádce v Boru se váže ještě jeden záhadný příběh. Vyprávěl mi ho muž, který též sloužil u vojenské posádky. Vzpomíná, že jedné noci byl vyhlášen mimořádný poplach. Do lesa se zřítil neznámý létající předmět. Celá lokalita byla uzavřena. Během jednoho roku do ní nikdo neměl přístup – včetně vojáků i když zde před tím prováděla pravidelné zkušební střelby. Jako důkaz, že se tu vskutku událo něco mimořádného, zůstaly v Boru ohořelé stromy. Musely být vystaveny velmi vysoké teplotě, protože kůra je místy spálená na uhel, třebaže nebyl okolní porost požárem zasažen.
 

Zjevení Černého muže

V roce 1993 procházely paní Naďa a paní Michala Borem. Opět v noci. Jakmile vstoupily do lesa, zmocnil se jich nepříjemný pocit, jako kdyby je někdo sledoval. Pak uslyšely kroky, Velmi vystrašené se na chvíli zastavily, aby zjistily. Kdo je jim v patách. Nejdříve nikoho neviděly. Až po chvilce spatřily z lesa vycházet vysokou černou postavu v dlouhém plášti. Bytost plula asi 40 cm nad zemí. V polovině cesty se zastavila, několik minut stála na místě a pak zmizela…

Další událost se stala roku 1994. Tentokrát to bylo za krásného, slunného letního odpoledne. Paní Marie a paní Romana si vyšly se svými dětmi a psem do Boru na borůvky. Den jako stvořený k procházce. Najednou uslyšely kroky a slabé pískání. Lesem se linula starodávně znějící, skličující melodie. Pes začal výt a zmateně pobíhal od jednoho k druhému a nakonec utekl do polí. V zápětí se v oplocence objevil vysoký muž v černém. Ženy na něj jenom civěly a stály jako přikované. Během několika vteřin se černá postava přemístila ze vzdálenosti, zhruba třiceti metrů mezi obě ženy a malou Michalku. Stál mezi nimi….široký černý klobouk stažený do čela, dlouhý černý kabát až ke kotníkům. Když se objevil, provázely ho zvláštní klimatické podmínky. V okruhu asi sta metrů se znatelně ochladilo, začal foukat prudký vítr a zešeřilo se – ačkoliv nebylo na obloze ani mráčku. Bylo 14 hodin odpoledne. Muž stál mezi nimi, jako by jim chtěl dát najevo, kdo je pánem tohoto lesa. Pak najednou zmizel všem z očí, jako by se propadl do země. Jediný, kdo jej nespatřil, byl Rosťa, syn paní Marie. V okamžiku zjevení, totiž honil vystrašeného pejska po poli. Ale do dnes si vzpomíná na smutnou melodii, kroky a podivnou změnu počasí.
 

Zářící oči ve tmě

Následující událost se přihodila před necelým rokem. Davidovi a Tomášovi není ještě dnes do smíchu, při vzpomínce na strašidelné okamžiky. Opětovná situace. Kluci šli za tmy Borem. Vnímali, že je něco sleduje, chce ovlivnit jejich mysl a nahnat jim strach. Pravděpodobně nebyli v lese vítanými hosty. V polovině cesty uviděli ve výšce dvou metrů zářivé, hledící červené oči. Oči se daly do pohybu směrem k chlapcům. Kluky popadl děs a snažili se z lesa co nejdříve zmizet.

Mnoho lidí má s Boru neblahý pocit. Pokud jsou nuceni les
em v noci absolvovat cestu, dostavují se nepříjemné pocity z pronásledování a zjevuje se jim černá vysoká postava…

Podobné jevy mohou být způsobeny střetem našeho světa s jinou časoprostorovou dimenzí. Pokud jsme ochotni připustit, že jsou mezi námi lidé, kteří mají schopnost paranormální jevy vnímat, objasnily by se tím některé úkazy a prožitky spojené s nejistotou při vstupu do Boru. Jisté je, že v tomto lese je pánem někdo jiný než člověk a své teritorium si bedlivě hlídá. Pravděpodobně má s lidmi špatné zkušenosti a podle toho jedná. Přestože nahání černá bytost v těchto končinách lidem strach, nemyslím si, že chce někomu ublížit.


Pokud budeme jednat s citem a láskou, která člověku přísluší, budeme respektovat přírodní zákony i zákony jiného světa, můžeme být bez obav.

zdroj

 

les-bor2.jpg

 


Možná si ještě vzpomínáte na článek o tajemném lese Boru. Během dalších let se mi nashromáždilo kolem této záhady mnoho zajímavého materiálu a proto jsem se pustila opět do pátrání a myslím si, že bylo celkem úspěšné.

Již od dětství ve mě les Bor vzbuzoval nepříjemný a skličující dojem. Až do nedávna mne pronásledoval v noci jeden a tentýž sen. „ Je noc a já zůstala v Č. Budějovicích sama, bez jakékoliv možnosti se nějak bezpečně dopravit domů. Nemám ani na taxi a tak jsem nucena jít v noci lesem Bor domů. Cítím, že se v hlubinách lesa ukrývá něco zlého, cizorodého. Sleduje TO každičký můj krok, je TO záludné a zákeřné. Mám nepředstavitelný strach, že jsem tomu něčemu vydaná na milost a nemilost. Vnímám, že je můj strach oprávněný . “ Budím se zpocená a jen těžko se dostávám ze snové reality. Nakonec je mi útěchou, že šlo opět jen o noční můru. Avšak při představě, že bych měla cestu lesem v noci opravdu absolvovat mi naskakuje husí kůže. Pořád leží ve vzduchu nezodpovězená otázka. Buď jsem úplný blázen a nebo to COSI v lese opravdu je ?

Na krátký čas, jsem se odstěhovala do Č. Budějovic a i když se mi v nocích děsivý sen občas vracel, s raním sluníčkem mi přišel les Bor tak vzdálený, že jsem okamžitě veškeré děsy a chmury vypustila z hlavy.

Po šesti letech jsem se vrátila opět do Branišova a tím se noční děsy a pocity o Boru začaly rozplétat samy od sebe. Přátelé jenž za mnou vážili cestu z Č.Budějovic přes tajemný les se mi počali svěřovat, že mají z Boru stísňující pocit a strach. Jiní mi zase sdělovali, že je v lese sledovali červené oči, pronásledovali je lidské kroky - nemaje majitele. I jeden můj kamarád ( jenž má vždy pro strach uděláno ) se mi svěřil, že kdyby mu v tom hnusným lese v noci kikslo auto, asi by se … „ píp“… strachy.

To byla slova na zamyšlenou. „ Já, asi nejsem blázen ?!! Ty mé sny a pocity mají něco do sebe. Vždyť les Bor takto působí i na jiné lidi.“ Od té doby se spustila lavina neuvěřitelných událostí, jenž začali potvrzovat moji teorii, kterou jsem si nedovolila před dvěmi lety nahlas vyslovit a nosila ji v sobě ????
 

Možná oběť tajemných a temných sil

Byla podzimní sobota roku 1999. Za okny vykukovalo sychravé počasí říjnových dnů a v teplíčku útulného domova jsem očekávala letitého kamaráda Pavla který měl každou minutou dorazit. Bylo asi něco kolem 17.00 hod. když vtrhl do dveří celý vyděšený a vykulený strachy. S takovým vpádem do mého soukromí jsem nepočítala a otázala se příchozího, kdo jej honí.
Poněvadž vím jak kladný vztah má Pavel k přírodě a v lese se pohybuje ve dne v noci jako doma, udivilo mě jeho zmatené vyprávění.

Od Č.Budějovic si chtěl zkrátit cestu přes Bor lesní cestou kolem Černého sloupu. Všade byl vlahý podzimní klid, ani lísteček se nepohnul. Když minul sloup s Božími muky ( Černý sloup ). Prošel kolem bývalé oplocenky a dostal se do zhoustlého lesa, najednou pocítil okolo sebe silný nepříjemný pocit. Pavel vůbec netušil o co šlo. Nic neviděl, ale cítil, že se něco děje, a je obklopen zvláštní energií ze které mu nebylo dvakrát dobře po těle. Pokračoval v cestě a z ničehož nic se kolem něho začalo zdvíhat vlhké listí ve výšce asi 30 cm, které do té chvíle bylo přilepeno k zemi. Jinak byl všude naprostý klid ani nefoukal vítr, který by mohl listí zdvihnou ze země. To už na nic nečekal a upaloval z lesa.
Když se cesta počala ubírat přes louku a Pavel měl les za zády, oddych si a naivně si myslel, že je z nejhoršího venku. Ale opak byl pravdou. Znenadání jej cosi začalo tahat za nohy zpět do lesa. Nic nebylo vidět, jen ten tlak, který byl na mého kamaráda vyvíjen a nutil jej vrátit se. Nakonec se přemohl a vyprostil s neviditelných spárů a spěchal z onoho divného místa pryč.

Podivovala jsem se nad jeho vyprávěním, poněvadž jsem nikdy o ničem podobném neslyšela. Již první pohled na muže vyděšeného k smrti svědčil o tom, že nemá nejmenší důvod si vymýšlet nějaké báchorky. Známe se již spoustu let, abych rozeznala, kdy si ze mě dělá srandu a kdy se jedná o vážnou věc.

Uplynulo třičtvrtě roku a ve vzduchu se tetelilo nejkrásnější roční období. Každý den byl jak vymalovaný od Clauda Moneta a člověka to táhlo na voňavá luka a do lesů plných hub. Takto zlákalo letní počasí i mého kamaráda Pavla opět lesa Bor, poněvadž se zde v té době daly houby sbírat na každičkém kroku.
Jak jsem se již zmínila, Pavel má velice kladný vztah k přírodě a tak se v lese vždy cítí jak znovu narozen a v té chvíli si nepřipouští žádné problémy. Ale tentokrát se vše odvíjelo podle jiného scénáře. Jak tak brouzdal lesem spokojený nad houbařskou žní nevěnoval pozornost tomu, že se přiblížil k lokalitě mezi Černým sloupem a stromem oběšenců. Nic zlého netuše plnil koš hřiby a křemenáči, když se mu pojednou do jeho mysli počala vkrádat myšlenka- „ Jdi se oběsit, jdi se zabít !“ Neustále se mu dotěrně vtírala do hlavy a nemohl se jí ubránit. Ať se snažil sebevíc myslet na něco jiného, vůbec jej to nepustilo dál. Proti vlastní vůli začal přemýšlet o skoncováním se svým životem. Naštěstí se z hrůzných představ včas vytrhl a utíkal pryč z lesa. Jeho kroky mířily rovnou k mému domu a tak jsem se dozvěděla, co se mu před chvílí přihodilo. Bylo krásné červencové, slunné, sobotní dopoledne roku 2000.

Další příhoda se stala Pavlovi v zimně roku 2000. Opět měl namířeno přes les Bor do Branišova. Byla již tma a mezi zasněženými poli se proháněl ledový prosincový vítr. Již táhlo na 20.00 hod. a pomalu nebylo přes sníh vidět, kudy vede cesta. V dálce se rýsoval tmavý les, ale před ním na zasněženém poli trčelo cosi černého a vysokého. Z dálky nebylo možno rozeznat o co jde. „ Že by nějaký sloup, či strom ? “ Přemítal osamělý muž sám sobě v duchu. Ale nikdy před tím si ničeho podobného v oněch místech nevšiml? Když byl již skoro u lesa z černé skvrny se vyjevil přízrak v podobě vysoké postavy v černé kápy, která mu sahala až k patám a celé to zjevení s vznášelo několik centimetrů nad zemí. Pavel nechtěl věřit svým očím a ještě kousek se k tajemné postavě přiblížil. Ve chvíli, kdy byl od ní asi jen na tři nebo čtyři metry, se k němu otočila a namísto obličeje zelo bílé místo s náznakem úst, nosu a očí. Kamarád to přirovnal k polystyrénové hlavě na paruky. Tak nějak prý vypadal obličej té záhadné noční postavy. Již na nic nečekal. Otočil se o stoosumdesát stupňů a pelášil domů k Č.Budějovicům, jen se mu za nohami prášilo. To byl jeho snad prozatím poslední zážitek z tajemného lesu Bor.

Je zvláštní, že některé lidi jakoby tajemné síly přímo vyhledávaly a jiní človíčci si mohou nohy ušlapat a oči vykoukat a stejně se jim paranormální jevy jakoby schválně vyhýbají. Faktem je, že není možné si pózování, či jakoukoliv přítomnost černého muže, či jiných tajemných zjevení vynutit.
 

Časový posun

Za dalším svědkem neuvěřitelných prožitků z lesa Bor, jsem se vydala do malé jihočeské vesničky Pašice. Pan Čistota mne s ochotou přijal a aniž bych tušila, svěřil se mi, že jeho rodištěm je samota U Pěti zlodějů, která se nachází jenom kilometr od Branišova.

Jako malý klučina často navštěvoval s maminkou dvě tety, které bydlely také na uvedené samotě. Vždy měl při návštěvě našpicované uši, aby mu něco zajímavého neuteklo. Jednou zaslechl, jak se tetičky baví o tom, že pokaždé co jdou večer domů přes Bor z levé strany močálu vystupují podivné bytosti a nahánějící starším dámám hrůzu. Naštěstí jim, ale nikdy nikterak neublížili.

Z malého zvědavého chlapce vyrostl mládenec a dojížděl do Vimperka na studia na Průmyslovou stavební školu. Celý týden trávil na kolejích a v pátek se vracel vlakem do Č. Budějovic, kde měl schované kolo na kterém pokračoval přes les k domovu.

Je tomu již 40 let co za pátečního podzimního večera v 18.00 hod. přijel vlak s naším studentem na českobudějovické nádraží. Mladík sedl na kolo a vracel se k rodné samotě. Již se stmívalo a něž dojel do Boru byla úplná tma. Cesta na kole rychle ubíhala, když tu pojednou zpozoroval mladý Čistota něco podivného. Uprostřed lesa se s ním začalo všechno houpat. Celý les jakoby tančil. Bylo mu to divné a tak slezl s kola, aby se ujistil nezdá – li se mu to, anebo je při smyslech. Silnice byla tehdy ještě prašná, ale i potmě byla zrovna dobrá viditelnost. Stojí na silnici a ta se pod ním také vlní a jemný štěrk je v pohybu. Měl ze všeho prazvláštní pocit a tak po chvilce nasedl na kolo a pokračoval v cestě. Když projížděl skrze Branišov bylo mu divné, že se tak brzo po setmění nikde v domácnostech nesvítí (v domnění, že je něco kolem 19.00 hod. ). Všude byla naprostá tma. Jindy v tuhle dobu na vesnici lidé po celodenní práci usedají k večeři. Nebo nahání nezvedené dítky do postýlek a teď je všude takový podezřelý klid…
Když konečně dorazil domů, maminka byla strachy celá bez sebe. Měla starost zdali se něco synovi nestalo a že se vrací tak pozdě domů. Mladík nechápal o co mamince jde, vždyť takhle jezdí domů každý týden a najednou takové pozdvižení. „ No jakpak bych neměla strach, vždyť už jsou 3.00 hod. ráno.“ Pravila maminka. V té chvíli mladý Čistota přestával čemukoliv rozumět. Jak je možné, že cesta z Č. Budějovic k jeho rodné samotě u Pěti zlodějů, která vždy trvá na kole necelou hodinu, se mohla protáhnout na celých dlouhých devět hodin …..?
 

Pátrání na vlastní pěst

Jak jsem se již zmínila, záhadami se to v lese Bor jenom hemží a proto jsem se vydala s přáteli Ivanem, Petrem, Vaškem a Pavlem na jaře roku 2001 do Boru. Co kdyby se nám podařilo něco vypátrat, nebo spatřit.
Dorazili jsme k místu bývalé oplocenky a v tu ránu nás všechny začaly brnět ruce. ( První příznak přítomnosti – buďto jiné entity nebo energie laděné na jinou frekvenci ). Petr se svěřil, že ho strašně brní rty a začínají mu otékat. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Já šla s Vaškem a Ivanem na místo, kde se zjevil Černý muž za bílého dne mladým rodinám s dětmi. Druhá část, Petr a Pavel zůstali na cestě.
V mé skupině se po celou dobu nic zvláštního nedělo. Asi za půl hodiny jsme se vrátili na cestu za kluky. Pavel se šel podívat k Černému sloupu a ve chvíli kdy zůstal Petr na cestě sám, uviděl několik metrů od místa, kde stál ve výšce hodně vysokého člověka dvě veliké červené oči, které se k němu blížili. Petra prý v tu chvíli brnělo celé tělo, rty mu úplně opuchly a byla v něm malá dušička. Již nevěděl co si počít, když v tu chvíli si vzpomněl a udělal si kolem sebe mentální ochranu a byl klid.
Vašek si vždy zachovává chladnou hlavu a rozum. Ale tentokrát i on sám přiznal, že červené také oči viděl o nepříjemných pocitech nemluvě.

Posléze jsme se odebrali k Černému sloupu a čekali co se bude nadále dít. Každý z nás se pohroužil do svého světa a rozjímal u Božíh muk, když tu za mnou Petr přišel a vyprávěl mi svoji vizi, kterou před chvílí absolvoval. Vyděl rytíře jenž oplýval nadpřirozenou mocí a nepocházel z této reality. Kdysi ve středověku jej zneužili lidé ve svůj zvrácený prospěch. Když na jejich lest Černý rytíř přišel, zmizel a již se neobjevil. Prý pochází z jiné dimenze a mohl by být záhadným tajemným Černým mužem. Dále mi řekl, že v okolí Branišova a Boru jsou brány do jiných světů. Tam kde dnes stojí krásné stromy, viděl bažiny a močály, ve kterých kdysi utonulo mnoho lidí. Dodnes prý nenachází jejich duše pokoje a proto se snaží škodit lidem. V nejlehčím případě nahání strach a díky tomu z lidí odčerpávají energii. Avšak v horším případě působí na psychiku lidí a snaží se jim vnutit program sebezničení. Černý muž je prý kladnou postavou a drží nad zlými dušemi pevnou ruku, aby nemohli škodit v tak velikém měřítku, jak by se jim zřejmě líbilo. Prý bude malér, pokud se les vykácí. V té chvíli nebude již moci, která by zlo zastavila, což by bylo pro blízké okolí velice nepříjemné.

Petr žije v Praze a o Boru jsem se před ním úmyslně nikdy nezmiňovala. Poněvadž vím, že je vnímavý a čekala jsem, jak ho les osloví. Když za mnou přijeli s Vaškem do Č.Budějovic uvítali návštěvu tajemného Boru jako noční dobrodružství , ale žádné informace a podrobnosti o lese neznali. Proto mě překvapil Petrův přesný popis událostí.
 

Co se skrývá za záhadami

Co činí les Bor tak tajemným? A co se skrývá za postavou Černého muže ? Na tyto otázky jsem hledala dlouho odpověď. Díky dalším informacím je možno zaujmout jistou teorii:

Za středověku vedla skrze Bor kupecká stezka. Opravdu zde v té době byly nepřehledné bažiny a spousta lidí v nich nešťastně ukončila svůj život. Ale také se zde přepadávalo a vraždilo. Je možné, že by se do těchto pohnutých časů zapletl tajemný Černý rytíř, kterého viděl Petr ve své vizi? ? To zůstane již navěky nezodpovězenou otázkou. Ale jisté je, že energie z bývalých tragédií se neztrácí a naopak každým dalším násilným činem se akumuluje. Duše zemřelých, které se nemohou vyrovnat z odchodem z tohoto světa, mohou škodit živím a přímo je vysávat a paralyzovat, pokud jim to daná oběť dovolí a připustí si je k tělu. Tím by se dalo vysvětlit i bezpočet sebevražd, které byly v Boru spáchané. Například strom oběšenců, na kterém ukončilo samovolně život mnoho lidí.

Jistý pan Kříž chodil v padesátých letech do Boru na dříví. Jednoho dne uřízl větev na které se lidé sebevraždili, aby ukončil místní prokletí onoho místa. Naložil větev na káru a jel k domovu. V lese byl dočista sám a již po pár metrech slyšel, jak na něj někdo volá. „ Dáš tu větev zpátky! Říkám ti dej tu větev zpátky …! Větev prý doma spálil. Za nedlouho ho postihl úraz a ochrnula mu pravá ruka. Že by msta za zlých sil???

Moje kamarádka Marie se věnuje automatické kresbě. Jednou u mne byla na návštěvě a já ji požádala, zda by mi neudělala automatickou kresbu na můj dům a jeho patogenní zóny. Když byla s malůvkou hotova, vysvětlila mi, že nejsilnější zóna jde od komínu do kuchyně přes obývák do lesa Bor. Prý tu mám pěkný průchoďák. Komín je pro bludné duše jakousi vstupní branou. Zaměřila se dané místo a vysvětlila mi, že vše způsobil nějaký pan Kříž, který sice chtěl zamezit zlu a duším pomoci, ale zapomněl je poslat ke světlu. Proto nemají duše pokoje a bloudí sem a tam… ( Marie o panu Kříži neměla jediné potuchy ).
Po dlouhých letech jsem se dozvěděla od místního starosty, že pan Kříž v oné době, kdy likvidoval větev oběšenců, bydlel v mém rodném domě. Tenkrát tu byla pouze jedna obytná místnost ve které mohl větev spálit. Od ní vede onen zmíněný komín!!! Že by se záhada mých, od dětství děsivých snů, objasnila ???

Jenom za minulý rok našli v tomto lese smrt vlastním přičiněním tři lidé a jeden člověk se zde našel zavražděn. Myslím si, že na jeden les je toho až dost. Proto mne napadá co když se Černý muž zjevuje, aby lidi od nebezpečných míst odradil a tak zamezil temným silám ve vyhledávání si dalších potencionálních obětí ….

Ale co zlověstné červené oči? Komu patří? Černý muž vypadává ze hry. S určitostí se tu jedná o jinou bytost ze které jde opravdu strach. Dále zde máme časové posuny a mizení lidí, lesní požár v Boru způsobený zřícením UFO nedaleko bývalého vojenského muničního skladu, ale o tom zase až někdy příště ... zdroj

 

les-bor3.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

les bor

(sasaman, 17. 1. 2014 13:27)

My se nebojíme jedeme to tam proskoumat

supeeer

(ladislav, 19. 4. 2014 13:49)

super já bydlím v českých budějovicích.

supeeer

(ladislav, 19. 4. 2014 13:51)

super já bydlím v českých budějovicích.

Výlet

(krtetzek, 3. 3. 2014 20:39)

Skvělý typ na výlet, když bydlíte u Krumlova :)

škola

(, 23. 10. 2013 12:51)

Nechápu co dělal onen pán ve Vimperku na stavební průmyslovce protože tam žádná stavební průmyslovka není když už tak je ve Volyni!

tytykaka

(AC SPARTA PRAHA, 20. 8. 2013 11:36)

nevite jak vcera hrala Sparta???
dikes gumy...

6 let natvrdo na borech

(pan googlosaurus, 20. 8. 2013 11:35)

sem tam sedel ja a ne ty.ani ty ani on ani ona ani strom.

posilam zivotopis

(mrdka, 17. 8. 2013 12:15)

mam zajem o praci polikace.,mate volne misto?dekuju za odp.