Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tschinkelova vila - Dětská psychiatrická léčebna

4. 11. 2016

 

 

Dětský pláč se odráží od bílých kachliček, když maličkým tělíčkem projede další dávka elektrického proudu...

 

Děsivá historie

istorie Psychiatrické léčebny v Dubí sahá do roku 1865, podle  informací z archivu se dá předpokládat, že v té době sloužila jako reprezentativní budova továrníka Antona Tschinkela, který byl výrobcem porcelánu, soudků a zakladatel klimatických lázní. Dopadla však na něj krize osmdesátých let a zkrachoval, poté jeho majetek přešel do konkurzu.

O využití vily do roku 1923 neříká archiv nic. Za okupace pak zotavovna sloužila jako škola. Po válce zde fungovala dětská ozdravovna pro nemocné tuberkulózou, ve které od roku 1952 působil profesor Mudr. Jan Pfeiffer, dnes znám také jako zakladatel moderní neurofyziologické rehabilitace. Přítomnost takové budovy v lázeňském městě vyvolávala obavy. Za zajímavost proto stojí, že byla zřízena místní vyhláška, která určovala, že pacienti se smí zdržovat pouze v budově a v prostorách zahrady. Nesměla totiž být ohrožena návštěvnost lázní. V té době byla pro léčebné účely vyhrazena krom hlavní – vilové – budovy ještě jedna, vedená jako karanténa. Jednalo se o menší jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu, vybavenou několika místnostmi, propojenými dlouhou chodbou. Dnes je tato stavba, stejně jako hlavní budova, v havarijním stavu.

Na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o plnění plánu sítě zdravotnických lůžkových zařízení byla léčebna TBC v první polovině roku 1957 přestavěna na dětskou psychiatrickou léčebnu (úprava pokojů, zazdění některých dveří, rozšíření vodoinstalací, přidání umyvadel a van).

Počátkem šedesátých let začala v tomto ústavu práce s halucinogeny během psychoterapie. Užívané bylo LSD, které se v té době těšilo velkému medicínskému i společenskému zájmu. Diethylamid kyseliny lysergové poprvé vznikl v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmana v roce 1938 jako lék proti migréně. Do šedesátých let byl tento halucinogen hojně využíván při psychoterapiích, prováděných během léčby drogové závislosti, alkoholismu, schizofrenie, depresí a dětského autismu.

Propagátorem této léčby byl v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různých množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit.

V Dubí je na základě takové léčby zdokumentován případ odrostlého děvčátka, které „v půldruhém roce prožilo velký otřes – její matka se jí pokusila násilně zbavit života utopením. Pod vlivem LSD se na tuto příhodu rozpomnělo a začalo mluvit o strachu z vody a chovat se jako kojenec.“ Díky doprovodné péči lékařky údajně strach u děvčátka ustoupil do pozadí a dítě bylo schopné pochopit svou vlastní osobnost a uzdravit se. Po příchodu okupačních vojsk bylo LSD v medicíně zakázáno.

Status psychiatrického zařízení  budovu neopouští ani následující roky, kdy zde bylo zřízeno středisko Psychologicko-psychiatrické praxe, využívající systémového přístupu k rodině. Dětské pacienty během jejich pobytu v léčebně doprovázel někdo z příbuzných. Přítomnost blízkého člověka měla vést k lepší adaptaci na prostředí a pozitivnějšímu přijímaní léčby. Rodinní příslušníci se tu zároveň školili pro vykonávání následné rodinné terapie doma.

V devadesátých letech byl areál léčebny shledán jako nedostačující a příliš nákladný na provoz. Pacienti proto byli přesunuti do zařízení v Hájí u Duchcova. Budova prodělala ještě následnou rekonstrukci, ale od té doby je prakticky nevyužitá. Navíc byla poškozena výbuchem v kotelně. Bývalá psychiatrická léčebna určena k prodeji za šest a půl milionu korun českých je od té doby v havarijním stavu. Zhroutily se střechy a podlahy. Typické točité schodiště, které prostupovalo všemi patry budovy je vážně narušeno a odpadávají z něj jednotlivé schody. Zdi praskají následkem zatékání, přesto je v některých částech – a zejména ve sklepení – dodnes patrné modrozelené vymalování stěn.

Dnes má opuštěná psychiatrická léčebna v Dubí zvláštní nádech tajemna z dob minulých a ponurou pověst. Co se tady doopravdy dělo s malými pacienty během výzkumu omamných látek? Nevíme. Desítky dokumentů z archivu byly  po revoluci ztraceny a je jen dohadem, zda během běžné manipulace či záměrně. Podle některých informací se zde používalo nejen LSD, ale také aplikace elektrošoků. Takové postupy se používaly ve čtyřicátých a padesátých letech při léčbě homosexuality a nedá se vyloučit, že by je průkopničtí lékaři dřívější doby nevyužili i zde při léčbě různých duševních chorob. Ovšem, ani potvrdit.

zdroj: http://urbex.cz/2014/05/tschinkelova-vila-detska-lecebna-s-temnou-povesti/

 

LSD a elektrošoky

„Nikdy jsem neslyšel, že by se u nás LSD podávalo dětem. V klinickém použití bylo jeho používání u dospělých nejvýraznější před rokem 1968, pak byl ústup pro obavy ze zneužívání,“ říká k tomu bývalý přednosta Dětské psychiatrické kliniky při Fakultní nemocnici v Motole Vladimír Hort.
Na důkazy o používání drogy nenarazil ani archivář Karel Vilím při přípravě své knihy Dubí: město lázní, skla a porcelánu. „Historií budovy jsem se zabýval, ale na informace o používání LSD jsem nenarazil. To bych si pamatoval,“ podotýká.
V souvislosti s dubskou léčebnou se zmiňuje také používání elektrošoků. Jeden z jejích někdejších pacientů, teplický rodák Roman Szpuk, se domnívá, že je jako šestiletý sám zažil.
„Ležel jsem v bíle vykachlíkované místnosti. Vzpomínám si na ostré umělé osvětlení, jakési gumové hračky, které jsem svíral nebo byly jinak spojeny s utrpením, a na hroznou bolest, jako by mě někdo operoval bez anestezie,“ vypráví.
V léčebně byl od září do listopadu 1966 na základě soudu, který probíhal mezi jeho matkou a otcem.

LSD v psychiatrii
Vědecké experimenty s LSD probíhaly v ČSSR od 50. do 70. let. Drogu pod dohledem vědců požívali psychologové a psychiatři, ale také umělci či armádní důstojníci.

Psychiatři Stanislav Grof či Jiří Roubíček vnímali zkušenost s LSD jako velmi cennou, neboť umožňuje z první ruky prožít to, co lékaři pozorují u svých pacientů.

LSD při psychoterapii pomáhalo pacientům pracovat s vnímáním problémů či bolesti.

„Řádové sestry byly přísné, některé nás i bily. Zvlášť zlá byla sestra Bonifáca. Jednou jsem ji viděl v noci na chodbě plakat. Ptal jsem se jí, co ji bolí. Odpověděla, že srdce. Od té noci na mě byla mnohem hodnější,“ líčí Szpuk.


zdroj: http://usti.idnes.cz/tschinkelova-vila-detska-lecebna-v-dubi-lsd-f2h-/usti-zpravy.aspx?c=A150224_2142192_usti-zpravy_alh

 

Co se tehdy doopravdy dělo s dětmi během léčby, není dochováno. Desítky dokumentů z archivu po revoluci za nejasných okolností zmizely. Pacienti i lékaři léčebnu opustili v roce 1983, od té doby celý areál chátrá, dům je navíc poškozený výbuchem v kotelně. I tak byl ale dlouhé roky na prodej za 6,5 milionu korun. Takovou cenu ale rozhodně nemá, dávno se mu propadly střechy i podlahy, praskají zdi, z točitého schodiště odpadávají kusy schodů. Tajuplné atmosféře to ale jen pomáhá...

zdroj: http://extrastory.cz/desivy-blazinec-na-severu-cech-deti-tu-bili-zdrogovali-je-a-pousteli-do-nich-proud.html