Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brázdí moře Bludný Holanďan?

8. 8. 2011

 

 
Co praví bestiář?

Nejdřív uvedu na pravou míru jednu obecně pojímanou nepřesnost. Bludný Holanďan, který je v českém vnitrozemí vnímán jako strašidelná loď, je označení pro jejího kapitána. Loď je v tom nevinně.

A ještě jednou: Strašidelná loď, kterou potkáte například v Severním Atlantiku není lodí Bludného Holanďana. Protože ... Moment, ještě třetí úvod.

Strašidelných lodí je samozřejmě spousta. Mám v archívu několik záznamů – například o lodi, která se za své existence jmenovala Neptune a potopila se u cornwallského pobřeží. Kromě ducha lodi lze na pobřeží u St. Ives vidět i světlo, které patří lucerně jedné pasažérky z Neptunu, která hledá své utonulé dítě. V Cumbrii na severu Anglie se zase objevuje loď Rotterdam s duchy, volajícími po záchraně, na výročí svého ztroskotání se Betsy Jane zjeví u mola ve Whitehavenu. O vodách kolem ostrova Wight ani nemluvím. Strašidelné lodě jsou prostě součástí evropských přímořských a námořních legend.

Loď Bludného Holanďana je ovšem nejznámější. Proč, to nevím, a celkem na tom nezáleží. Je docela možné, že to m na svědomí opravdu silný příběh, který tohoto ducha provází.

Totiž jeden z příběhů, samozřejmě, že existuje několik variant, jak pověst pohltila některé slabší legendy a jak se postupem doby vyvinula. Základ je pochopitelně společný. A tím je – vyjma ztroskotání – také místo, kde k němu došlo. Čímž se vracím k druhému úvodu.

Bludný Holanďan je totiž obyvatelem jižní polokoule. Existuje sice verze, situovaná do Severního moře, v níž v jeho vlnách bloudí kapitán von Falkenberg, upsavší duši ďáblu, ale právě ta je nejspíš ozvěnou některého z příběhů, který Bludný Holanďan asimiloval. Jeho vlastní legenda ovšem začíná v roce 1641 (1680, 1729), kdy jistá holandská loď, patřící Východoindické společnosti, vyplula od jihoafrického pobřeží. Vracela se z Asie a v cestě domů jí zbývalo obeplout mys Dobré naděje. I když počasí zrovna dobré nebylo.

Tato část je všem verzím společná. Mys před sebou a mraky nad hlavou. Stejně jako zatvrzelost kapitána, který se mohl jmenoval Vanderdecken, Van Demien, Van Straaten nebo taky Van der Decken (čili Van Doplňte-co-chcete, jak poznamenává jeden z mých pramenů).

„U všech mořských potvor, ten mys obeplujeme, i kdyby to mělo trvat až do Soudného dne,“ nechal se slyšet.

Podle nejmírnější varianty se loď v bouři rozbila o pobřeží, ale Bůh kapitánovu kletbu vyslyšel. A od té doby, v bouřích u mysu Dobré naděje, až do konce světa ...

Dramatičtější a čtenářsky vděčnější příběh vypráví o šíleném, alkoholem nacucaném mořském vlku, který s dýmkou v zubech hnal svou loď kolem mysu. Pasažéři ho prosili na kolenou, posádka jako jeden muž žádala změnu kurzu a návrat do přístavu, ale kapitán nepovolil. Vlny se přelévaly přes palubu, vítr trhal plachty a lámal ráhna, nic nebylo platné.

Vždyť už to znáte: „U všech mořských potvor ...“ a tak dále. Nakonec se všichni na palubě spojili a odhodlali k něčemu, co se v době bez odborů a Amnesty International rovnalo hromadné sebevraždě – ke vzpouře. Kapitán, čerstvě posílený dalším korbelem piva se ke kolektivnímu vyjednávání postavil s jasným argumentem – vytáhl pistoli a vůdce vzbouřenců zastřelil. A ještě ho hodil přes palubu.

Ale jen se mrtvé tělo dotklo hladiny, objevila se na palubě stínová postava.

„Jste velmi neústupný muž, kapitáne,“ zkusila to nejdřív po dobrém, ale Van Jak-se-jen-jmenoval zamával zbraní.

„Na nic jsem se tě neptal. Ztrať se, nebo budeš další na řadě.“

Což stín neudělal. Kapitán stiskl spoušť, ale zbraň mu vybuchla v ruce a navíc se vzápětí dozvěděl, že bude až do konce věků plout s posádkou duchů u jihoafrického pobřeží, na strašidelné lodi, nikdy nezakotví, a bude přinášet smrt všem, kdo ho zahlédnou.

Což dodnes – podle všech verzí pověsti – provádí.

Se zákazem vstupu do přístavů to někdy tak horké není, podle mírnější podoby legendy každých sedm let smí kapitán přistát a pátrat po ženě, jejíž čistá láska by ho z prokletí vysvobodila. Ani nevyhnutelná zkáza pro náhodného pozorovatele není zase tak nevyhnutelná, to by žádní pozorovatelé nebyli (a oni jsou, i v dnešní době), povídá se o tom, že v kapitánovi hrají dvě bytosti, Dobro a Zlo, o jeho duši, a podle toho, která má momentálně navrch, se okolo plující reálná loď zachrání nebo ne.

Už jsem tu připomínal severomořský příspěvek do různého, tak ještě, než to tu zavřeme, vzpomenu na lyrickou obměnu pro něžné duše, podle níž kapitán navěky trpí pro něšťastnou lásku.

Ale ta původní verze se mi přece jen líbí víc.

 

 
http://image.guardian.co.uk/sys-images/Film/Pix/gallery/2006/06/20/davyjones3.jpg
Pokud se námořníci budí s křikem ze sna, určitě se jim zdálo o lodi duchů a její hrůzostrašné posádce. Podle námořní legendy se Bludný Holanďan vynořuje z mořských hlubin, ráhnoví má pokryté řasami jako těžkou záclonu, zatímco plachty září jako planoucí oheň. Mořskou hladinou brázdí tato loď rychlostí blesku i za naprostého bezvětří a její paluba teskně vzdychá lidskými hlasy umořenými staletími těžké dřiny. Pokud námořníci ztroskotájí či spadnou přes palubu a jsou odsouzeni k záhubě, brzy poznají, že Bludný Holanďan není žádná babská povídačka. Tato děsivá loď se zčistajasna oběví před jejich zraky a vytáhne je ze spárů smrti, aby je vystavila mnohem strašnějšímu osudu - službě na palubě lodi, jejímž kapitánem je Davy Jones.
Bludnej holandan
 
 
 
Jak se zrodila legenda o Bludném Holanďanovi
Kdysi dávno v 17. století žil v Holandsku kapitán se jménem Barent Fokke. Byl prý velmi ošklivý a sprostý, ale vynikající námořník. Byl velice schopný v oblasti navigace, znal proudy a dobře využíval vítr. Například z Amsterdamu do Batávie byl schopný urazit vzdálenost za mnohem menší dobu než jeho součastníci. Proto se říkalo, že má uzavřenou smlouvu s ďáblem. A není se ani čemu moc divit, vzhledem k tomu, že se z jedné plavby už se nikdy nevrátil. zdroj
 

FILM

Bludný Holanďan

Bludný Holanďan v hudbě

Karel Kryl

Richard Wagner

Obrázky

OBR 1    OBR 2    OBR 3

 

VIDEO