Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidožravý strom?

 

Lidožravý strom z Madagaskaru podle popisu německěho cestovatele Karla Liche

 

V roce 1878 otiskl časopis Gräfe und Walter dopis, který napsal německý cestovatel Karl Liche svému příteli, polskému učenci dr. Omeliusu Fredlowskému. V dopise se Karl zmiňuje o strastiplné cestě po Madagaskaru a přiznává se k očitému svědectví ze setkání s lidožravým stromem. Byl jako nestranný divák přítomen lidské oběti, kterou této rostlině pravidelně předkládal trpasličí domorodý kmen Mkodo. Domorodci strom nazývali jménem "Tepe", nebo se o něm zmiňovali jen jako o "ďábelském stromu". Je však pravdou, že mluviti o něm se povětšinou zdráhali a téma hovorů se vždy snažili odkloniti jiným směrem. Jako by se o této strašné rostlině báli i jen promluvit.

V lednu 1925 byl v americkém týdeníku - příhodně nazvaném American Weekly - otištěn článek s názvem Unikl ze spárů lidožravého stromu. V článku byla popisována výprava cestovatele W. C. Bryanta na Filipíny, kde v džungli narazil na lidské kostry ve větvích podivného neznámého stromu.

Tehdejší renomovaní světoví botanici byli k těmto zveřejněným informacím skeptičtí. Vědecký časopis American Botanist kritikou vůči těmto stromkařům také nešetřil, napsal cosi v tom smyslu, že v lesích na Madagaskaru a Filipínách je bezpečněji, než na New Yorských ulicích a rozšafně nabídl za živý exemplář stroma lidožrouta odměnu ve výši deseti tisíc dolarů. A tehdy 10.000 USD něco znamenalo. Například se za ně dalo koupit 35 osobních vozů Ford model T posledních sérií, který lze považovat jako ekvivalent dnešní krátké Fabie, základní model.

Snad vidina lehce získané odměny, či do té doby nediagnostikovaná duševní porucha, vehnala do nitra Madagaskaru bývalého důstojníka britské armády L. Hearsta. Nešťastný dobrodruh nejenže sazenici nepřivezl, ale nevrátil se ani s holýma rukama z důvodu úmrtí za tajemných okolností v tamním temným lese.

strom_lidozrout_2.jpg

Další výzkumy v tomto oboru přerušila druhá světová válka a na ní téměř plynule navazující válka studená. Až teprve v roce 1994 se našly finanční prostředky a volné vědecké kapacity na znovuzahájení honby za lidožravými stromy. Grant na tuto činnost ve výši 2 mil. 718 tis. eur dostala od Evropské unie Botanická katedra na Univerzitě Leonharda Eulehra ve francouzském Lyonu. Zde se sešli nejvýznamnější botanici z Evropy a vytvořili špičkový vědecký tým pod vedením konzervativního Angličana dr. Jacka Timbera Jumpa, který měl být zárukou střízlivého výzkumu. Konečně v září loňského roku, po mnohaleté výzkumné práci, zveřejnil tento tým  velice zajímavé výsledky v rozsáhlém sborníku "Man-eating trees in our gardens, orchards, parks and forests". Dovolte mi, abych v následujících odstavcích velice stručně přiblížil, o čem pojednává tato osmisetdvaapadesátistránková publikace.

Vědecký tým hned v počátcích svého výzkumu vyvrátil existenci těch stromů, jak je popisovali výše zmínění cestovatelé. Vydali se na Madagaskar, kde kontaktovali domorodý kmen Mkodo. Zpočátku byly evropské kapacity naplněni optimismem. Nabízeli totiž malým domorodčátkům lízátka plná umělých barviv, když je zavedou ke stromům lidožroutům. Tito malí obchodníčci se hned chopili příležitosti a vodili vědce k různým stromům po celém rozlehlém pralese, vždycky na nějaký strom ukázali a za výkřiků: "Ten mi sežral dědečka!", "Ten mi sežral strýčka", "Ten mi ukous nožičku, ale naštěstí mi už dorostla!", se dávali do usedavého pláče. Netrvalo dlouho, vědcům začali docházet lízátka a výsledky nikde. V tuto chvíli již vědci pojali podezření, že děti nemluví zcela pravdu. Jistotu získali, když jednoho dopoledne malý Patu ukázal na strom a vykřikl: "Ten mi sežral tatínka!".  Večer však přišel do vesnice Patu senior, který se vrátil ze  služební cesty. Vědci se cítili podvedeni, vyrvali malému Patu lízátko z úst a plni rozhořčení vše vylíčili Patu seniorovi. Ten jenom stačil vykřiknout: "Já se z toho kluka po....!" Dr. Hans Fressbaum neváhal ani okamžik a kousíček toho vzorku a ještě to olízané lízátko poslal malým tryskovým letadlem do laboratoře ve Stuttgartu. Testy DNA prokázaly otcovství nekompromisně. Po tomto debaklu vědecký tým opustil slepou větev svého výzkumu a konstatoval, že žádný druh stromů "Tepe", který by konzumoval lidi, neexistuje.

strom_lidozrout_1.jpg

Protože prostředky grantu nebyly madagaskarskou anabází ani zdaleka vyčerpány, vrhl se vědecký tým jiným směrem. A přišel s něčím mnohem zajímavějším! Teoreticky prokázal existenci nebezpečných stromů, které člověka sice přímo "nesežerou", neovinou chapadlovými větvemi a listy, ale tak nějak ho do sebe pomalu vstřebávají, chcete-li vnořují a lidskou tkáň transformují na stromovou, takže většinou není časem po tomto aktu ani památky. Do těchto monster se mohou zvrhnout všechny druhy stromů. Zajímavé je, že po čase se některé tyto stromy mohou stát zase klasickými hodnými stromy. V současnosti disponuje těmito schopnostmi dle teoretických výpočtů asi 0,01% stromů. Takto se zdá, že to není mnoho, ale představte si reálnou hodnotu tohoto počtu. A zde již končí veškerá legrace.

A na závěr uvedu pár zásadních výsledků výzkumu:

  • Všechna dosud udávaná zmizení lidí, která jsou připisována na vrub mimozemšťanům, je třeba přehodnotit. Nemalý podíl na tomto skóre budou mít zajisté stromy. Pak ale vězte, že mimozemšťané některé jedince vrací. Stromy nikoliv!
  • Prvními stromy, které začaly takhle mutovat, byly vrby. To se dalo koneckonců očekávat. Tento trend se obrátil s nástupem internetu, kdy notoričtí vyzpovídači přesedlali na internetové diskuse. Na druhou stranu to mělo kladný vedlejší efekt. A to ten, že dnes nepotkáte vodníka, jak je rok dlouhý.
  • Za velmi rizikovou činnost se považuje tzv. objímání stromů. Pokud se tomu chce někdo přesto věnovat, měl by se ujistit, že strom není nebezpečný. Pro tyto účely je již zkoušen prototyp detekčního zařízení, které s 97% pravděpodobností potvrdí, zda je strom neškodný. Prodejní práva na tento produkt již zakoupila nejmenovaná firma, která ho bude nabízet svým klientům na výletech po českých památkách (každý manželský pár dostane zdarma kastrůlek / PR).
  • Mezi riziková povolání v souvislosti se zjištěnými skutečnostmi patří: lesní dělník, hajný, sadař a pracovník botanické zahrady-specialista na dřeviny.
  • I když to může znít jako naprostý nesmysl, některé zmutované stromy si ponechávají své vlastnosti i po pokácení a následném zpracování. Rozhodně vědci radí případným adeptům, ať si sami zváží, zda je pro ně bezpečnější se rychle schovat do dřevěné skříně, či vyčkávat ve volném prostoru.
    zdroj
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

..

(Pantaun, 5. 6. 2013 21:35)

Hořejšek možné spodek naprostá kravina..Obrázek stromu ve středních čechách(Někde..) naprostá píč...

Re: ..

(Admmin, 7. 6. 2013 20:39)

Tak za 1. Se chovejte slušně 1 nebo dostanete takovej ban že vas ani googl nenajde
2. Otaznik v nazvu Halooooooo!?

Re: Re: ..

(Admin, 23. 6. 2014 12:09)

Si ty kokot ? :)

Pozor na kouř

(Boris, 1. 7. 2013 11:53)

Zajímavý článek. Doplním, že na přírodovědecké univerzitě v Ruském Jerevanu prováděli koncem osmdesátých let utajovaný experimet s kouřem ze dřeva takto zmutovaných stromů. Ukázalo se, že i kouř vzniklý hořením vlhkého dřeva některých nebezpečných madagaskarských stromů je schopen za určitých okolností zabít větší savce, včetně člověka.