Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nevysvětlitelná zmizení - kam se ztrácí stroje?

23. 8. 2011

Nevysvětlitelná zmizení

 

1.

Co? : Nákladní loď USS CYCLOPS AC-4

Kde? : Trasa Norfolk-RIP-BALTIMORE

Kdy?: 4. března 1918

Cyclops byla americká loď, která zmizela 4.března 1918 na cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii. Na palubě bylo 309 členů posádky. Loď disponovala v té době již běžným rádiovým spojením a v době zmizení vezla jako náklad manganovou rudu. V době, kdy Cyclops zmizel, stále ještě zuřila válka, mělo se tedy nejprve za to, že se stala obětí Němců – buď, že najela na německou minu, nebo, že ji potopila německá ponorka či válečná loď. Po válce však tyto teorie vzaly za své, protože se prokázalo, že v té době v dané oblasti nebyly žádné německé miny a neoperovaly tam ani jejich lodě či ponorky. Nicméně po skončení války se němečtí agenti v Jižní Americe přihlásili s tím, že mezi náklad umístili časované bomby. Další vysvětlující teorie praví, že na lodi došlo ke vzpouře, jelikož kapitán byl nesnesitelný a značně podivínský, možná až duševně vyšinutý, jelikož byl pravidelně vídán, jak kráčí po mostě oblečený jen ve spodkách a s buřinkou na hlavě. I další hypotéza operuje s kapitánem jakožto s klíčovou osobou - byl původem Němec, což vedlo k myšlence, že zradil a převedl loď na stranu nepřítele. Tomu by odpovídala i zvláštní okolnost plavby - Cyclops se totiž po vyplutí z Barbadosu náhle obrátil jižním směrem, místo určeným severním. Loď zmizela za pěkného počasí, vál jen mírný vítr.

Cyclops se zmítal v bouři. Podle některých domněnek mohla Cyclops stáhnout do moře obrovská chobotnice, nebo se loď prostě potopila za bouře. Na dno mohla Cyclops poslat i náhlá sešová vlna (tento pojem si vysvětlíme o něco dále).

 

Je docela zajímavé, že jedna z vysvětlujících teorií, jejímž autorem je M.S.Tisdall a která říkala, že Cyclops se možná převrátil dnem vzhůru, poskytla námět pro film "Dobrodružství Poseidonu" (s Gene Hackmanem v hlavní roli). zdroj

 

2.

Co?: loď Ourang medan

Kde?: Jakarta, Indonesie

Kdy?: únor 1948

Počátkem léta roku 1947 zaslechnou plavidla ve Filipínském moři zmatené volání o pomoc. Zdrojem signálu je holandská nákladní loď Ourang Medan. Její telegrafista vyťukává Morseovou abecedou SOS volání spolu se slovy, že všichni na lodi umírají. Kapitán americké lodi Silver Star dává příkaz monitorovat hlášení a zároveň otáčí svou loď směrem k souřadnicím, kde se Ourang Medan nachází. Ptá se zmateného telegrafisty, kdo je mrtev a co je příčinou smrti. Dostává se mu odpovědi, že mrtev je kapitán i důstojníci, možná celá posádka. Po hodině přijde poslední telegraf z holandské lodi. „Umírám, sbohem!“

Žádná reakce z mrtvé lodi
Silver Star připlouvá do oblasti posledního volání SOS jako první. První důstojník zahlásí kapitánovi: „Loď na pravoboku!“ Kapitán si přiloží dalekohled a zároveň dá příkaz telegrafistovi, aby se pokusil navázat kontakt. Žádné známky života ani reakce na světelnou signalizaci. Kapitán vybírá dobrovolníky na průzkum lodi Ourang Medan (v překladu to znamená Pán Medanu). Na vodu je spuštěn člun a první důstojník s šesti námořníky zamíří k plavidlu, které se bezmocně potácí ve vlnách Filipínského moře.

Mrtvá těla na palubě lodi
To, co spatří muži ze Silver Star na palubě Ourang Medan nezapomenou do konce svého života. Na palubě je několik mrtvých těl námořníků a jednoho psa. Vypadají, že umřeli během krátké chvilky. Na palubu dorazí lodní lékař, aby si mohl mrtvá těla prohlédnout, zatímco první důstojník s námořníky prohledává podpalubí, strojovnu a kajuty. Lékař ohledává mrtvoly a přestože je zvyklý na leccos, je vyděšený. Zorničky nebožtíků jsou široké a v otevřených očích se odráží hrůza, kterou musely před smrtí zažít.

Panoptikum smrti
První důstojník najde mrtvého kapitána Ourang Medan v jeho kajutě. Stejně jako těla celé posádky je jeho tělo ve strnulé až nepřirozené poloze. Zřejmě všichni umírají v šílených křečích a ve výrazu jejich tváře je znatelná ukrutná bolest, kterou museli trpět. Oči všech mrtvol jsou vytřeštěné a ruce částečně ukazují před sebe i směrem nahoru k obloze. Lodní kuchař umírá s nožem v ruce, který ovšem drží za čepel krvavou dlaní. Telegrafista, jehož volání Silver Star zachytí, sedí ve strnulé poloze u vysílačky a mrtvolně zírá směrem ke dveřím.

Výbuch bez příčiny
Co je příčinou úmrtí celé posádky, včetně psa? Na žádném z těl nebyly nalezeny znaky násilné smrti a sám lodní lékař přiznává, že netuší, co za tím vězí. Navíc na samotné lodi nejsou žádné známky poškození. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by se zde mohlo odehrát násilné přepadení. Pro kapitána Silver Star je zde až příliš záhad, proto se rozhodne odvléci loď mrtvých do nejbližšího přístavu k další analýze. Vlečná lana ze Silver Star táhnou Ourang Medan několik kilometrů, než dojde k obrovskému výbuchu. Zřejmě explodovaly parní kotle a Ourang Medan se během několika minut potápí. Námořníci ze Silver Star naštěstí stačí včas přeseknout vlečná lana a nenechají se pohřbít společně s tajemnou lodí.

Paranormální teorie
Jak už to bývá vzápětí se vynoří spoustu teorií o možném úmrtí na této lodi duchů. Časopisy doslova zaplaví syndrom UFO. Nezapomínejme, že jsme v roce 1947 (některé záznamy tuto událost datují na únor 1948) a u Roswellu v Novém Mexiku má havarovat loď s mimozemšťany. Podle této „ufománie“ byla posádka lodi Ourang Medan napadena vetřelci z Vesmíru s paranormálními schopnostmi. Prý o tom svědčí nejen vyděšené výrazy mrtvých námořníků a jejich ruce, které ukazují směrem k nebi, ale hlavně jejich těla, na nichž nejsou žádné známky zranění neslučujících se životem. Možná to tak je, ale moc na to nesázejte.

Spiklenecká teorie
Samozřejmě, že teoretici spiknutí si rovněž ohřívají svou gulášovku a podle nich je Ourang Medan zapojena do rozsáhlé pašerácké akce. Převáží nebezpečné chemikálie, nejlépe hodně těkavé a nebezpečné, například cyankáli a nitroglycerin (ale také armádní nervový plyn). Mořská voda, která se dostává do nákladových prostor reaguje s chemickými látkami a uvolňuje toxické plyny. Ty způsobují asfyxii (dušení) a otravu celé posádky. Později ve vodě reaguje nitroglycerin a loď exploduje. 

Velký podvod?
Teorií a zpráv o zkáze lodi Ourang Medan je v letech 1950-1960 několik stovek. Všem těmto dokumentů ale chybí to základní – původní zpráva o účelu plavby lodi. V Lloydově lodním registru (Lloyd's Register of Shipping,), kde je zaznamenána plavba každé obchodní lodi, není v daném období o Ourang Medan žádná zmínka. Dokonce samotná loď není v žádné zemi včetně Nizozemí vůbec evidována. Nabízí se k tomu dvě vysvětlení. To první je, že tato loď je velice dobře a záměrně utajená (z důvodů vojenských, špionážních nebo kriminálních). Druhé vysvětlení je méně romantické – žádné plavidlo Ourang Medan nikdy neexistovalo a maximálně se může jednat o pojistný podvod. V tom případě klobouk dolů. zdroj

 

3.

 

BAYCHIMO - Smrt v Arktidě

 

Čas od času se objevují zprávy hlavně od Eskymáků, že je tato loď spatřena na různých místech kolem polárního kruhu. Dokonce jsou letecké snímky z roku 1999, které zachytily tento vrak poblíž Aljašky. Loď se vždy objeví a nečekaně zmizí. Podle některých svědectví bylo dokonce spatřeno 15 mužů, kteří se snažili vrak vyprostit lanem. Jsou to prý mrtví členové posádky, kteří svou loď hledají celou věčnost a když ji najdou snaží se ji vysvobodit.

Kontakt po 38 letech
Americký ropný tanker Manhattan právě proplouvá kolem mysu Barrow. Severozápadní pobřeží Aljašky je pokryto ledem a slunce rychle zapadá. Vlny tmavého oceánu naráží do lodi, jejíž kapitán si navléká tlusté palčáky a sáhne po dalekohledu.. V ledových krách spatří uvězněnou loď, nakloněnou o 30° a pokrytou vrstvou ledu. Na přídi je rozeznatelný kus nápisu s koncovými písmeny ----IMO. Kapitán si je jistý, že objevil ztracenou loď Baychimo, která zmizela v roce 1931. Bohužel, kvůli krám se nemůže dostat blíž a navíc padá tma. Je rok 1969, tanker zakotví, ale následující ráno pokračuje ve své původní trase. Loď duchů totiž zmizela.

Vyplutí na prahu polární noci
Baychimo opouští přístav Vancouver v Britské Kolumbii 6. července 1931. Kapitána obchodní lodi Johna Cornwella čeká drsná plavba podél Viktoria Island, kde má vykupovat od Eskymáků kožešiny. Cornwellova posádka má 36 mužů a za dva týdny je čeká polární noc v mrazivém oceánu kanadské Arktidy. Tato noc bude trvat půl roku a chystá pro posádku děsivé představení. Nikdo z nich ještě netuší, že se více než třetina mužů z této plavby nikdy nevrátí a stanou se navždy součástí lodi duchů. 

Výpravu pronásleduje smůla
Je podzim 1931 a parník Baychimo se vrací Severním ledovým oceánem do svého domovského přístavu. Nákladní prostory jsou napěchovány kožešinami až po okraj. Havárie parního kotle zdrží plavbu o několik týdnů. Kapitán Cornwell a jeho muži dělají, co mohou, ale další plavby jsou schopni až 30. září. Navíc zima přišla dříve než obvykle a kruté mrazy znehybňují mořské vlny do ledových pout. Baychimo, která byla uprostřed lodní cesty se těžce prokousává kupředu a 1. října už není schopná se z ledových kleští dostat ani o centimetr. 

Posádka zápasí s ledem dva týdny 
Naštěstí pro posádku loď uvízne necelý kilometr od aljašského městečka Barrow. Tam patří dokonce několik srubů jejich společnosti Hudson Bay a kapitán s posádkou se vydávají po ledových krách tímto směrem. Několik dní jsou doslova uvězněni v jednom z domů, protože venku řádí silná vánice. Ale 8. října spatří kapitán svou loď v pohybu. Ledové čelisti povolily a posádka běží, co jim síly stačí, aby se dostala na palubu dříve, než loď odnese mořský proud. Konečně jsou zpátky a přihazují do kotle. Ale po několika hodinách počasí opět přitvrdí a parník zůstane v zajetí zamrzlého oceánu. Vyčerpaný Cornwell vysílá SOS na všechny strany.

Letadla zachraňují polovinu posádky
Ze základny v Nome na Aljašce startují dvě letadla společnosti Hudson Bay ke 100 km vzdálenému cíli. Za pár hodin je nadšeně vítá vyčerpaná posádka lodi Baychimo. Je 15. října a na palubu letadel se dostane 22 námořníků. Zbylých 14 členů posádky a kapitán John Cornwell dostanou zásoby na přezimování. Jejich úkol je dohlížet na loď a hlavně její drahocenný náklad. Až na jaře roztají ledy vrátí se zpátky do Vancouveru. 15. října letadla odlétají a 15 mužů zůstává v polární pustině u své uvězněné lodi. V ten den jsou naposled spatřeni živí.

Tajemná mlha při pátrací misi
Pilot má na podzim roku 1934 přesné souřadnice od rybářské lodi a po hodině letu spatří ze svého dvouplošníku loď Baychimo. Letadlo se stáčí doprava a zamíří k vraku, který pevně svírá ledová náruč. První přelet na lodí proběhne bez problémů a letec hledá vhodné místo k přistání. Během pár vteřin ale padne nepředstavitelně hustá mlha a letec nevidí ani vrtuli svého letadla. Nad mrazivou krajinou se ozve výbuch. Dvouplošník narazí v mlze do vysokého ledovce a exploze ukončí další pátrací misi. Baychimo si opět vyžádá lidskou oběť.
 

Co se stalo s torzem posádky?

Po odletu záchranných letadel vybudují námořníci skromný dřevěný přístřešek na ledové kře nedaleko lodi, asi kilometr od pobřeží. Podle kapitánova deníku je v noci 24. listopadu 1931 v jejich srubu uvězní strašlivý blizard (což je silná sněhová vichřice, která před sebou tlačí sněhovou masu). Druhý den je na místě lodi asi 20metrová závěj. Muži se ji snaží odházet, ale jaké je jejich překvapení, když pod sněhem nic nenajdou. Baychimo zmizela. Kapitán usoudí, že ji led rozdrtil na více částí a ty se propadly do hlubin oceánu. Proto dává příkaz k přestěhování do srubů na pobřeží, kde přečkají nadcházející nejhorší zimní počasí. Jenže po několika dnech se dozvědí od místního Eskymáka, že spatřil jejich parník asi 75 km směrem na jihozápad. Patnáct mužů se vydává na svou poslední cestu. Na věčnost. zdroj

4.

Kaz II – Tři muži přes palubu

„Tady 012, volám základnu. Objevili jsme u Velkého bariérového útesu katamarán unášený mořským proudem. Vypadá to na posádku přes palubu. Přepínám.“ Toto hlášení zachytí pobřežní hlídka od svého záchranného vrtulníku 18. dubna 2007. O dva dny později se podaří lodím námořního úřadu dohnat opuštěnou desetimetrové plavidlo asi 160 km od města Townsville u severozápadního pobřeží Austrálie. Tým záchranářů vstoupí na „jachtu duchů“.

Steak z lososa nechutnal?
Záchranářům na palubě jachty Kaz II se úzkostí svírá žaludek. Na první pohled je loď zcela v pořádku - motor běží, jsou nadhozeny udice k rybaření… V podpalubí je zapnutý notebook, na stole je prostřeno jídlo (grilovaný losos), na němž nyní hodují mouchy. Všude je čisto a uklizeno, jen na podlaze leží noviny, časopis a zátky od vína. Vypadá to jakoby tříčlenná posádka zcela nečekaně vysublimovala během večeře. Kam zmizeli? Proč nehlásili stav nouze? Proč nepoužili signalizační pistoli?A mohli vůbec přežít?

Video z posledních okamžiků
Jako vodítko slouží kamera, kterou se členové posádky Kaz II, bratři Peter (69) a James (63) Tunsteadovi s jejich známým Derekem Battenem (56) natáčejí své plavby. Poslední záznam je datován 15. dubna 10:05 místního času a za povšimnutí stojí, že nikdo na sobě nemá záchrannou vestu. Také je podivné, že košile, kterou má v záběru na sobě jeden z členů posádky je nalezena v kajutě. Za necelou hodinu po tomto natáčení totiž na kontrolní volání z pobřeží už nikdo neodpoví.

Únos nebo vzkaz ze záhrobí?
Rozsáhlá záchranná akce je po týdnu bezvýsledného pátrání zastavena. Podle úřadů není šance, aby kdokoliv přežil bez záchranné vesty takovou dobu na otevřeném moři. S tím ovšem nesouhlasí Battenova neteř Hope Himingová, která tvrdí, že se svým pohřešovaným strýcem navázala spirituální spojení. Tvrdí, že je někde ve tmě a nic nevidí. To prý svědčí o údajném únosu posádky. Jenže na jachtě nebyly zjištěny žádné známky násilí. Koneckonců pokud bychom i uvěřili tomuto spirituálními vzkazu, není pravděpodobnější vysvětlení, že k nám promlouvá duše mrtvého námořníka z temné hlubiny oceánu? 

Pravděpodobný konec
James Tunstead se zřejmě snaží uvolnit lano rybářské návnady, které se zapletlo do kormidla. Nešťastně přepadne přes palubu, jeho bratr si rychle svlékne košili a skočí za ním. Sám ho však nezvládne a žádá pomoc Battena. Všichni tři jsou ve vodě a zpátky je téměř nemožné se dostat. Jachta pluje rychlostí 15 uzlů a během několika vteřin je z jejich dosahu. Ani jeden z členů posádky Kaz II není dobrý plavcem a neklidné moře je brzy vyčerpá. Jejich těla se nikdy nenajdou. Kolem australského pobřeží se v poslední době čím dál častěji pohybuje velký bílý žralok. 

Záhadné lodě křižují oceány
Mary Celeste. Anglická briga Dei Gratis objeví 4. prosince 1872 mezi Azory a Portugalskem dvojstěžník Mary Celeste. Loď je neporušena, v dobrém stavu a kajuty posádky i kapitána Benjamina Briggse, který se plaví se svou ženou a malou dcerkou, svědčí o tom, že všech deset pasažérů opouští plachetnici bez svých osobních zavazadel a ve spěchu. Vyšetřování nikdy nepotvrdí cizí zavinění, ani nepřinese zprávu o osudu posádky, která se podle všeho ztrácí v srdci Bermudského trojúhelníku.
Ivan Vasilij, 1907. Duchové na této ruské nákladní lodi mají na svědomí sebevraždy posádky, včetně dvou kapitánů. Kvůli duchům je loď nakonec podpálena.
Carroll A. Deering, 1921. Pětistěžňový škuner je nalezen na mělčině Mysu Hatteras v Severní Karolíně. Posádka nebyla nikdy nalezena.
Valencia, 1933. Tento záchranný člun je údajně potopen v roce 1906. Přesto se zjevuje jako přízrak námořníkům i obyvatelům pobřeží Vancouver Island. 
Jian Seng, 2006. U australského pobřeží je objeven rovněž bez posádky taiwanský tanker. Jeho majitele se nikdy nepodaří vypátrat a v dubnu je záměrně potopen.

čtěte také  Bludný Holanďan není sám! - Bludná plavidla

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář